Neuplyne týden, aby v nějakých novinách, či v televizi nebyl zveřejněn srdceryvný příběh, jak zlý exekutor obírá nějakou čistou duši o všechny prostředky k existenci.
Naposled se tak stalo v dnešních Lidových novinách, ale ani ostatní sdělovací prostředky, MF Dnes nevyjímaje, nezůstávají pozadu. V dnešním článku v LN se autor rozněžňuje nad chudákem řidičem tramvaje, kterému prý nezbývá ani 2,50 na rohlík.
Většina těchto článků má jedno společné. Nechávají stranou jako bezvýznamný fakt tu skutečnost, že na počátku byl nějaký dluh. Že chudinka povinný někdy odebral nějaké zboží, za které nezaplatil, možná si půjčil peníze, které nevrátil a které někomu chybí, nebo se třeba zaručil za dluh svého kamaráda. Nicméně "ubohá" oběť exekutora je vděčným námětem k bulvárním reportážím.
Exekutorský řád a soukromé soudní exekutory zde máme od roku 2001. Pokud vám předtím někdo dlužil a nechtěl vracet, byl velký problém se ke svým penězům dostat. Jedinou legální možností byl tzv. soudní výkon rozhodnutí, kde jste si museli dlužníkův majetek najít sami, označit jej soudu a ani potom se většinou roky nic nedělo. Na situaci se přiživovaly soukromé vymahačské agentury, nezřídka rekrutované z východu, které se často snažily vymoci peníze ne úplně legálním způsobem. Dlužník s pevnými nervy vás obvinil z vydírání a nebyly řídké případy, kdy zoufalý věřitel skončil v base. Bylo problematické získat spotřebitelské úvěry, protože společnosti, které je poskytují, neměly efektivní nástroj na vymožení dluhu v případě nesplácení.
Vše se změnilo jak mávnutím kouzelného proutku v roce 2001. Rozsudek nebo platební rozkaz přestaly být cárem papíru, soukromí exekutoři dostali rozsáhlé pravomoce a naučili se je využívat. Zpět do ekonomiky se dostaly miliardy korun z dříve nevymahatelných dluhů. Vysoká efektivita je dána především vysokými pravomocemi, jediné, co rychlost vymáhání brzdí, je prozatím skutečnost, že usnesení o nařízení exekuce musí stále vydávat pomalé soudy. To by měla změnit nová novela, která tuto pravomoc přiřkne exekutorům.
Čas od času se žehrá na to, že pravomoci exekutorů jsou příliš velké, že postihují nevinné lidi a že by se pravomoci měly exekutorům spíše odebrat. Byla by to cesta do pekel. Je nutné si uvědomit, že ne dlužník je ten chudák, hodný našeho soucitu, nýbrž poškozeným je věřitel, v jehož zájmu soukromý exekutor pracuje. V zájmu společnosti a v zájmu fungování ekonomiky je ochrana věřitelů, nikoliv ochrana dlužníků. Každý si neseme svoji vlastní zodpovědnost za své činy. Pacta sunt servanda. Smlouvy se mají dodržovat. A hrozba nekompromisních exekucí nás vede všechny k tomu, abychom smlouvy skutečně dodržovali. Argumentovat proti pravomocem exekutorů jednotlivými excesy není správné. Tato případná pochybení se dají řešit v rámci stávajícího právního řádu.
