Skutečně poctivě sleduji povolební dění, výroky politiků, články v médiích, články kolegů blogerů, ba dokonce i hnojůvku v diskuzích pod politickými články.
Stále a čím dál tím více se mi potvrzuje můj dřívější dojem, že se zde již dávno nejedná o normální demokratický souboj mezi demokratickou levicí a pravicí, že už dávno nejde o souboj mezi minimálním na jedné a sociální státem na druhé stále ještě demokratické straně. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se stále jen o běžný souboj ideí, byť dle mého názoru jedné z nich víceméně vyčpělé, demagogické a populistické.
Nepopírám, že nemám rád ani trošku socialistickou Evropskou unii, nepopírám, že osm let vlády socialistů pod vedením Zemana, Špidly, či Grosse mi pilo krev. Ale lidé to chtěli, nehrozila žádná totalita, jediný důsledek bylo zadlužování státu a prakticky nulová podpora českých živnostníků a podnikatelů. Nicméně schopný člověk i v tom socialistickém marasmu dokázal žít, vydělávat, hledat cestičky a doufat, že se vše v dobré obrátí a kyvadlo se zhoupne na druhou stranu. Za jedinou nedemokratickou stranu jsme měli komunisty, nepočítáme-li ovšem Sládkovy republikány, jejichž vliv se postupně stával zcela marginální.
Dnes je ovšem situace naprosto jiná. Žádný soudný a myslící člověk nemůže Paroubkovo společenství pokládat za demokratickou politickou stranu. Strana se pod Paroubkovým vedením přiklonila natolik směrem ke komunistům, že dnes s nimi tvoří v podstatě jednu nedemokratickou totalitní sílu. V poslanecké sněmovně máme nyní proti sobě dva bloky, blok demokratických občanských stran (naprosto nehledíc na jejich programové cíle) a proti tomuto občanskému demokratickému bloku stojí rudý totalitní blok dvou stran, které by v případě převzetí moci neměly sebemenší problém s demontáží demokratického uspořádání v České republice. Koneckonců pro příklad není třeba jít tak daleko do minulosti. Fierlingerova politika vedla k faktickému spojení socialistů s komunisty již v roce 1948. Paroubek s Filipem nebudou jiní. První z nich touží chorobně po absolutní moci a má ji na dosah. Druhý se možná spokojí s funkcí ministra vnitra v totalitním státu. Dokáže tomu někdo zabránit, pokud tento hloupý národ tyto dva vynese demokraticky k moci? A kdo? Armáda? Prezident? Možná.... Ale pochybuji. Armáda bude sloužit tomu kdo je u moci. A prezident? Co zmůže proti fyzické síle a vyhrůžkám? A už vůbec nic bezzubá socialistická Evropská unie, pochybuji, že by se vzmohla na víc, než na nějaké odsuzující usnesení.
Jsem přesvědčen, že v případě vítězství Paroubka v parlamentních volbách nás může čekat totalitní budoucnost. A proč myslíte, že ne? Protože jsme v Evropě? Tím spíš... Lukašenko reload....
