Nekonečné pole vědomí.

My lidské bytosti máme schopnost vnitřně poznat toto nekonečné osobní i kolektivní pole vědomí. Možná zapochybujete o tom, co Vám teď řeknu, ale Vy jste tímto polem. Vy jej tvoříte, a jste to Vy, 

kdo sklízíte jeho plody v reálném životě.

Ten, kdo chápe svoji roli tvůrce svého vlastního života správně, nemůže prohrát.
Vědomí pro mě představuje tvořivou, inteligentní a spolupracující sílu, která se projevuje mnoha způsoby. Např. vnitřním monologem. Je tak zajímavý a členitý, jako je sám život. Je tak inteligentní, jak jen dokážeš uchopit. Je tak přátelský a pomáhající, jak jen dokážeš přijmout, žiješ-li v přátelském světě bez hranic.
Žiješ-li pestře, vytváří pro tebe dokonce barevné obrázky.

Pestrý život je podnětný pro osobní rozvoj.

Náš život omezuje nedostatečné chápání zdroje. Jen pestrost života vytváří mnoho podnětů k přemýšlení a hojnost, kterou nám život nabízí.

Okolo sebe však vidím, jak se po dobu několika let i mladý člověk omezeně a tvrdohlavě drží své jediné iluze, ačkoliv zdravý rozum velí, jdi od toho, je to jen iluze.

Jen v pestrosti života je návod ke znamenitějšímu výběru.

Omezený život je tím omezujícím principem našeho myšlení.

Stárneš? Toužíš po přírodě a klidu? Představuješ si zahradu s ovocným sadem někde na venkově, v blízkosti dobrých lidí ? Vidíš svou rekreační chalupu ze dřeva, či zdiva ? Přemýšlíš o hluboké studni v dosahu ? Smíříš se septikem ? Jak daleko od svého bydliště jsi ještě ochoten dojíždět za vytouženým prostředím ?
To vnitřní hlas k Tobě třeba i několik let promlouvá. Když se tvá potřeba stane naléhavou, přestaneš jen snít a začneš přemýšlet, jak své přání uskutečnit.
Vždyť žít v souladu s přírodou nás oblažuje. Na podzim si natrhat ovoce, na jaře mít čerstvý salát, jarní cibulku a před okny domku záhon růží. Dokonce zeleninu a brambory mít vlastní. Velmi příjemné pomyšlení. A to ani nemluvím o procházce bosýma nohama v rose, a dýchat čerstvý vlhký ranní vzduch. Či o večerním posezení na lavičce ve vlastní voňavé zahradě a možná sadu. Mít vlastní ořešák. Slyšet zpěv ptáků v posvátném tichu. A možná sousedé budou chtít poklábosit při západu slunce nebo u večerního ohně.
40 let žiji v Praze a neumím si zatím představit, že bych se její společnosti vzdala, ale, kdo ví ?
Rezonuji vnitřně s oběma světy. Jen mi chybí více otevřeného prostoru, vítr ve vlasech a čistý, voňavý vzduch. Také bych nechtěla zavírat doma svou kočku. Obě potřebujeme volný a bezpečný kout ke hrám vědomí. Ona potřebuje ulovit svou myšku, já dýchat vůni milované přírody bez trmácení se po hotelích, nebo každodenní dlouhé jízdy za ní.
Vědomí radí. Rozhodni se konečně. Udělej ten krok ke šťastnějšímu a plnějšímu životu ! Nač čekáš ?

Vím, že cítit se dobře je mé právo a možná dokonce povinnost vůči sebelásce a lásce vůbec. Vždyť toužíme být tam, kam nás vede srdce. V krásném prostředí také snáze tvoříme a lépe vnímáme, kým jsme a kým je ten druhý. Chci prožívat jen oslavu života. Chci slavit každý den a v každém okamžiku svého života; potřebuji se cítit šťastná.