Právě sleduji na Tv nova cinema vynikající americký film 'Na Hromnice o hodinu více'. Každý člověk má potenciál změnit své chování, když pochopí, že jen on sám dělá v životě rozhodnutí a je to nakonec on, kdo s nimi pak musí žít.
Na Hromnice o hodinu více.
Protože se někteří z nás pohybují v životě jako slon v porcelánu, necítí se v něm proto dobře. Film ukazuje, že každou životní situaci, ovlivňujeme svým vlastním postojem. Hrdina filmu nakonec pochopil, že jen on sám musí situaci v přítomném okamžiku ovlivnit vždy žádoucím směrem, aby se znovu cítil dobře.V jeho okolí nakonec přeci jen přestane hřmít, přestane zažívat tragické situace své i lidí ve svém životě.
A stačilo jen pochopit, že já jsem ten, kdo svým vnímáním, slovem a činem ovlivňuje svůj život a mění události v něm. Svým postojem k lidem změnil i jejich životní události.
S ženy se stane nejdříve milenka, potom přítelkyně. A když pochopí, že je nutné, slyšet i 'ne' každého člověka, s nímž se v životě setkává, i kdyby on sám cítil a prožíval událost jako 'ano', z přítelkyně se stává znova milenka. Naučil se své lidi poslouchat a vnímat,co říkají. Poznal, že nebrat jejich slova vážně, znamená nechápat život a nechápat, kým člověk doopravdy je.
Poselstvím filmu je poznání, že musíme své postoje stále vylepšovat, abychom neměli na čele a ve svém srdci vrásky.
Člověk dělá neustále rozhodnutí a s nimi pak musí žít.
Kdy jsi byl naposledy bezmocný? Tento hloupý a bolestný pocit - nebýt tím, kdo ovládá svůj život, kdo jím vládne a kdo v něm kraluje?
Kdy naposledy ses cítil bezmocný? A co jsi s tím udělal?
Ty jsi jediným tvůrcem svého života, pochopíš, vylepšuj si jej a nepřetržitě. Stávkovat je kontraproduktivní.
