Stinná stránka supermoderního světa

Když děti konečně usnuly, vykoupaná a zahalená do příjemného bílého županu usedla s oblíbeným časopisem v ruce do křesla. Čekala na manžela, až se vrátí z práce, a tak si čas, který měla po dlouhé době jen pro sebe, chtěla zpříjemnit čtením. Co je nového, co se děje ve společnosti, jaké budou jarní módní trendy? Už to nestíhala sledovat.

Otevřela časopis, ale náhle ho opět znechuceně zavřela a odložila. S prvními řádky na ni v plné síle dolehl celodenní stres a shon, stále vyšší pracovní nároky, které musela splňovat, aby si udržela místo, rodinné problémy. Bylo toho moc, byla vyčerpaná a neměla chuť ani energii v tomhle šíleném všedním kolotoči pokračovat. A přesto věděla, že bude muset zítra brzy ráno vstát, přichystat dětem a manželovi snídani a s nuceným úsměvem na tváři odejít do své kanceláře a opět předstírat, že je vše zcela OK. A odpoledne? Vyzvednout děti ze školy, nakoupit, uklidit a připravit něco třem hladovým krkům k večeři. Vše komplet nalajnované a zoufale stereotypní! 

Napadlo ji, že jí život utíká mezi prsty. Jak dlouho se nebyla nikde bavit, posedět s kamarádkami, jak dlouho nezašla na kosmetiku či ke kadeřnici? Pořád někam spěchala a neviděla v tom žádný smysl. Palcové titulky na přední straně časopisu „Žijte pohybem“ či „S depresí k lékaři, na stres změnou režimu“ jí optimismus nedodaly. Změnit režim? A co si pod tím ti chytří psychologové představují? Zvolnit v práci by znamenalo vyhazov. Kdo nesplňuje podmínky, má padáka. A bez peněz by těžko splatili hypotéku na dům. I vše ostatní, co dělala, bylo nějakým způsobem potřebné a z jejího pohledu nešlo nic z denního programu vyškrtnout. A už vůbec nechtěla odbývat své děti, které potřebovaly její mateřskou lásku a péči. Byl to začarovaný kruh, z kterého nevěděla, jak ven.  

Když o tom tak přemítala, začala se cítit trochu provinile. Tolik lidí touží po dobré práci, úspěchu, rodině, zdraví, a ona si toho všeho neváží. Neumí si to užít, patřičně vychutnat. To, co pro jiné znamená nedosažitelné štěstí, je pro ni stres, rutina a únava. Ale jak to změnit?  

Z jejích myšlenek ji vytrhl dětský pláč. Honem se zvedla a běžela do dětského pokoje. Na svou vnitřní beznaděj úplně zapomněla.