Hvězdný Vogue jako luxusní prázdnota

Vogue je bezesporu nejslavnějším a nejvlivnějším módním časopisem na světě a na první pohled tomu odpovídá cena i počet stránek. Co vám ale první pohled už neprozradí je kvalita a obsah tohoto slavného magazínu.

Ráda listuji módními časopisy a katalogy, sleduji trendy a hodnotím je. Sbírám inspiraci. Nejsem ani modelka s mírami 90-60-90, ani nemám peníze na kabelku od Gucciho, ale proč bych se alespoň nepodívala, co návrháři vymysleli (či spíše co starého oprášili) pro nadcházející sezónu? Proto když jsem při nedávné návštěvě Anglie čekala na londýnském letišti na opožděné letadlo, sáhla jsem v jednom z obchůdků po Módě s velkým M – časopisu Vogue. Vždycky jsem si chtěla přečíst tu módní bibli, o které se říká, že udává trendy, podívat se do světa „high fashion“ a trochu snít.

Nevím, jak ostatní, ale já osobně očekávám od dobrého fashion magazínu (a Vogue by podle všeho měl být dokonce NEJLEPŠÍM časopisem svého druhu) inspiraci, praktické typy a rady, zajímavé a neotřelé módní fotografie a nápady. Ve Vogue jsem našla především reklamy (více jich najdete snad už jen v reklamních letácích) a přehlídku nadpozemského luxusu. Zázračný Vogue mi nenabídl nic, co by ve mně zanechalo alespoň náznak módního nadšení a obdivu. Jen ledová krása nepřístupného luxusu pověšená na vyretušovaných modelkách. Z každé stránky na mě dýchal jen chlad peněz a luxus, ve kterém není ani kousek lidské osobitosti a emocí. Jen strnulost, kamenné tváře a naučené pózy.

Po prolistování prvních padesáti stránek už jsem nebyla tolik nadšená svou koupí a už vůbec jsem nechtěla vypadat jako modelky na fotografiích. Začala jsem si uvědomovat, že mám radši své obyčejné všední oblečení, lidskou tvář a tělo s chybami a nedostatky, než „vystajlované“ křehotinky bez výrazu. Začala jsem vnímat módu jinak a ptala jsem se sama sebe, jak je možné, že jsem si toho nevšimla dřív?

Nechci být nespravedlivá, našla jsem i stránky a fotografie, které mě zaujaly. Také vím, že takto nevypadá jen Vogue, ale více či méně všechny módní časopisy i módní mola. Dokonce tenhle byznys ani úplně neodsuzuji. Jen mi připadá, že celý módní cirkus narůstá do zrádných a obludných rozměrů. V módě s velkou iniciálou „M“ už nejde o to, o co by v módě mělo jít především: o vyjádření osobnosti, o kreativitu, hru, svobodu a zábavu. Samotná podstata módního oblékání se v záři reflektorů jaksi vytrácí. Tento odosobněný „Vogue svět“ přetváří módu v jakousi masku, pod kterou nelze hýbat ani mimickými svaly.

Vogue brzy oslaví 120 let své existence a pravidelně vychází v osmnácti státech světa. Přestál války i hospodářské krize a stále se vyhřívá na výsluní. Vogue a jeho současná šéfredaktorka Anna Wintour hýbe módním světem. A ať jste jeho příznivci či zapřisáhlými kritiky a odpůrci, jedno se časopisu upřít nedá: na své každoměsíční přehlídce luxusu opravdu dobře vydělává. A to je přece rozhodující! A že to není zrovna inspirace pro obyčejné smrtelníky? Nechme to plavat. Proč se vzrušovat tím, že ta přepychová nafouklá iluze zůstává pro většinu světa jen iluzí? Nechme všechny „high fashioners“ kdesi v módním nebi a pojďme opět sestavovat svůj šatník ze second-handových zázraků a levné konfekce. Vždyť k tomu, abychom měli svůj osobitý, originální styl a vypadali výjimečně, nepotřebujeme oblečení za desetitisíce. Snad jen snahu a vlastní kreativitu.