Čarodějka z Portobella – Paulo Coelho

Poslední vydaná kniha jednoho z nejúspěšnějších autorů světa.

Brazilský spisovatel, textař a novinář Paulo Coelho (*1947 Rio de Janeiro), který je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby, uveřejnil své knihy přeložené do 62 jazyků, ve 150 zemích. Vzbudil mimořádný ohlas již svým prvním autobiografickým dílem Mágův deník. Jeho druhá kniha Alchymista, takřka pohádkový příběh španělského pastýře na cestě za pokladem, mu pak zajistila celosvětový věhlas. Poté v krátkém sledu přicházela další díla (mj. Brida, Valkýry, U řeky Piedra jsem usedla a plakala, Pátá hora, Veronika se rozhodla zemřít, Ďábel a slečna Chantal aj.), z nichž většina vyšla také česky. Paulo Coelho se stal nejprodávanějším brazilským autorem všech dob a jedním z nejúspěšnějších autorů na světě. Za svou literární činnost byl vyznamenán několika zahraničními cenami (rytíř Řádu umění a literatury; zlatá medaile za šíření významu svatojakubské cesty v jeho autobiografické knize). Od roku 1997 je zvláštním poradcem UNESCO a od roku 2002 členem Brazilské literární akademie. Byl prvním nemuslimským autorem, který oficiálně navštívil Írán od vyhlášení Islámské revoluce. V Brazílii založil Institut Paula Coelha na podporu chudých dětí a starších občanů. Španělský novinář Juan Arias vydal roku 1999 obsáhlý rozhovor s Paulem Coelhem Poutníkova zpověď.Jeho zatím poslední česky vydanou knihou je právě román Čarodějka z Portobella.  

A o čem kniha je? Hlavní hrdinka Athéna má v sobě přirozený dar. Tato adoptivní dcera Libanonky a zámožného podnikatele z Bejrútu přesídlí s rodinou do Londýna krátce poté, co v její zemi vypukne válka. Na univerzitě se seznámí s mužem, který se stane otcem jejího syna, ale potíže, jimž dívka čelí, vedou k rychlému rozpadu jejich manželství. Jako matka nemůže nemyslet na ženu, která jí dala život, a aby pochopila, jak ji mohla po narození opustit, vydává se svou biologickou matku hledat do Rumunska. Cesta však nás nikdy nezavede jen tam, kam jsme zamýšleli jít, a to, co Athéna na této cestě odhalí, změní navždy její život i životy lidí kolem ní…

Jsem obdivovatelkou a čtenářkou knih Paulo Coelha. Jako první mě oslovila jeho kniha Veronika se rozhodla zemřít. Vždy se moc těším na další autorův román, na nový příběh, který je nádherně vyprávěný, z kterého nakonec plyne nějaké poučení, optimismus… Čtenář musí o napsaném přemýšlet. Kniha Čarodějka z Portobella takovým příběhem je. Autor převyprávěl to, co slyšel od různých vypravěčů a vše mistrně pospojoval do románového příběhu. Tato zajímavá kniha upoutá na první pohled, typická grafická úprava knižní obálky a jméno světoznámého autora je zárukou dobré kvality.  

Paulo Coelho pro mě není jen velký spisovatel, ale i velký filozof. Naprosto chápu, proč si ho zamilovalo tolik lidí po celém světě. Z jeho knih si vždy vypíšu mnoho citátů, mnoho jeho nevšedních a bystrých myšlenek. A protože nepovažuji za přínosné se zde do detailů rozepisovat o ději (jsem zastánkyní toho, aby si knihu každý, koho zaujala, přečetl sám), podělím se zde s vámi o několik citátů z této úžasné a nevšední knihy. 

• „Nikdo nerozsvítí lampu, aby zůstala skryta za dveřmi: smyslem světla je šířit světlo, otevírat oči, ukazovat zázraky kolem.“
• (Athéně, když se učila kaligrafii): „Pero, jímž nyní píšete tyto verše, je pouhým nástrojem. Je nevědomé, sleduje přání toho, kdo je drží. A tím se hodně podobá tomu, čemu říkáme život. Hodně lidí plní na tomto světě nějakou úlohu a nechápou, že existuje Neviditelná ruka, jež je vede.“
• „Ruka, jež črtá linie, odráží duši toho, kdo je píše.“
• „Musíme znát a respektovat pravidla, abychom na ně mohli zapomenout.“
• „Jakmile lidé opustí svůj svět, mají sklon chovat se dobrodružněji, protože zábrany a předsudky zůstaly daleko za nimi.“
• „Proč je trpělivost tak důležitá?" „Protože nás učí dávat pozor.“
• „Je dobré dávat, je-li člověk o to požádán, ale lépe je dávat bez prošení“ (básník Chalíl Džibrán)
• „Dáváte málo, dáváte-li ze svého majetku. Teprve když rozdáváte sami sebe, dáváte opravdově…“ (básník Chalíl Džibrán)
• „Bojím se vykročit na cesty, které nejsou na mapě, ale ani tenhle strach nezabrání, aby se mi koncem dne nezdál život mnohem zajímavější“
• „...co pak jsme před tisíciletími nedokázali budovat veliké stavby jako třeba pyramidy? Nebyli jsme schopni uctívat bohy, tkát, rozdělávat oheň, najít si partnery, přenášet psané zprávy? Samozřejmě že ano. Ale přestože jsme vše zorganizovali tak, aby neplacené otroky dnes nahradili otroci placení, veškerý pokrok se odehrál jenom na poli vědy. Lidé si kladou stále tytéž otázky jako jejich předkové. To znamená – vůbec nepostoupili vpřed.“
• „Láska není zvyk, závazek nebo dluh. Není to něco, o čem se zpívá v romantických písních – láska je. To je závěť Athény neboli Sherine neboli Hagie Sofie: láska je. Bez jakýchkoli definic. Miluj a moc se neptej. Jenom miluj.“
• „A proč vlastně musíme být hubení?… Nemusíme. Kupujeme si příručky, chodíme do fitcenter, zbytečně se soustřeďujeme na to, abychom zastavili čas, zatímco bychom měli oslavovat zázrak, že jsme na světě. Místo abychom přemýšleli, jak žít lépe, jsme posedlí svou váhou. (…) Vzpomeňte si, že celá tisíciletí jsme bojovali proti hladu. Kdo vymyslel, že všichni musejí být celý život štíhlí?“

Tato kniha uchvacuje i láká, je strhující a pozoruhodná. Neříkám, že souhlasím se vším, co je zde napsáno, ale jsou to myšlenky rozhodně zajímavé, nejsou to jen plytké řeči o ničem, mnohé myšlenky čtenáře osloví. Není to obyčejně líbivá kniha, je složitá tak, jako náš život na Zemi. Doporučuji všem, nejen příznivcům Paulo Coelha. A pokud patříte k těm, co knihu nikdy nedočtou do konce, tentokrát vydržte, protože vydržet se vyplatí! 

Kniha končí slovy: Tehdy jsem se poprvé a naposled odvážil zeptat: „Proč mě miluješ?“ Odpověděla: „Nevím a vůbec mě to nezajímá.“ Až teď, po všech těch svědectvích, jsem myslím našel odpověď v její rozmluvě s tím novinářem. Láska je.  

*Světový blog, kam můžete napsat své vzkazy a názory na Coelha a jeho knihy, který funguje i v češtině (Coelho si vzkazy nechává překládat), naleznete na této adrese: www.paulocoelhoblog.com