Diskuse

176 kapek krve

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Uzasny narod plny skvelych lidi...tolerantni, neobycejne otevreny a pratelsky. Bohuzel vedny naprostymi fanatiky...

0 0
možnosti
Foto

Velmi smutné. Důsledky porušování mezinárodního práva a teroristického útoku, na jehož počátku stál pološílený Donald, jsou vskutku nedozírné Rv

0 1
možnosti
KB

K13a36r38e80l 95B16o53k

13. 1. 2020 23:39

Na kolotoči se ale stává, že člověku vymyje mozek.

1 0
možnosti
PH

Takhle si nějak představuji článek, který umí zasáhnout duši i srdce.

3 0
možnosti
OF

Sami mladí lidé. Velmi smutné.Pěkně napsáno. Četl jsem na onet.pl. článek o Iránu, který napsal režisér seriálu o cestě Poláků z gulagů do Andersovy armády,

/ Asi 100 000 Poláků našlo v Iránu přechodný azyl... nebo jak bych to nazval/

Popisuje Iránce jako příjemné a vzdělané lidi. Dokonce když pijí alkohol / arak, který pálí Arméni / tak u toho čtou básně, zpívají..../ Litr benzínu prý v Iránu stal 30 grošů

/1,80 Kč/. Kaškajové je kočovný kmen z jihu Iránu ? Četl jsem něco o nějaké jejich

princezně, litovala Modadekka, Rezu P. neměla ráda, musela se rodiči přestěhovat do Teheránu...../.Karma

2 0
možnosti
Foto

Lidé byli i povinně nahnáni na jeho pohřeb,...

Tato informace mi stačí přestat číst.

Jinak lze dohledat, že USA od II světové války, v boji za demokracii přímo či nepřímo se podílely na 20 milionech mrtvých a trojnásobku zraněných.

Velice "diplomatická" vražda Iránského generála hovoří za vše.

Možná je to již otřepané pořekadlo, ale každý stát má vládu jakou si zaslouží. :-(

2 10
možnosti
PB

P31e10t64r 97B81u11r37i76a65n

13. 1. 2020 11:12

20 milionech mrtvých a trojnásobku zraněných....a není to málo, Antone Pavloviči?

2 0
možnosti
  • Počet článků 44
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2003x
Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.