Hrozí nám opakování situace z první přímé volby, kdy Ministerstvo (možná neoprávněně) vyškrtne některé z kandidátů kvůli tomu, že údajně nedoložili 50.000 podpisů. A to bez toho, aby Ministerstvo podpisy vůbec zkontrolovalo.
Hned na úvod se musím pochlubit - v uplynulém týdnu jsem byl na téma prezidentské volby poprvé pozván do vysílání Českého rozhlasu. Mimo jiné na téma, kterému se věnuji v dnešním blogu. Třeba jste zaslechli...
Každopádně k věci. Je to přesně týden, kdy skončila lhůta pro sběr 50.000 podpisů a kdy kandidáti museli odevzdat své nominace společně s petičními archy na Ministerstvo vnitra. Nyní je na tahu právě Ministerstvo, které musí předložené podpisy zkontrolovat a rozhodnout, kdo bude k volbě připuštěn a kdo nikoliv. Podmínkou je, aby i po odečtu vadných záznamů zůstalo kandidátovi alespoň 50.000 platných podpisů.
Situace však není jednoduchá, neboť způsob kontroly odevzdaných podpisů je v naší zemi naprosto unikátní. A bohužel, ne právě v dobrém slova smyslu. Jako jediní v Evropě totiž nekontrolujeme všechny odevzdané podpisy, ale pouze jejich malou část. Jinak řečeno, stát kandidátům stanovuje nějakou povinnost, kterou však následně není schopen řádně zkontrolovat.
Ministerstvo vnitra totiž u každého z kandidátů kontroluje vzorek pouhých 8.500 podpisů. Pokud u tohoto vzorku zjistí chybovost menší než 3%, odečte od celkového počtu předložených podpisů pouze ty, které v této fázi prokazatelně zjistilo jako vadné. Pokud však chybovost přesáhne 3%, přistoupí ke kontrole druhého vzorku 8.500 podpisů. Pokud chybovost druhého vzorku činí pod 3 %, odečítají se od celkového počtu podpisů opět pouze ty, které byly prokazatelně zjištěny jako vadné. Pokud však i napodruhé přesáhne chybovost 3 %, procentuální chybovost obou vzorků se zprůměruje a pak se aplikuje i na zbylé, fakticky již nekontrolované podpisy. Dodávám, že při první volbě to byl případ všech kandidátů, tj. chybovost obou kontrolních vzorků u všech kandidátů přesahovala 3 %.
A tady nastává kámen úrazu. Pokud má dotyčný kandidát štěstí a do kontrolních vzorků jsou vybrány podpisové archy s nízkou chybovostí, má vyhráno. Nízká chybovost vzorků se totiž aplikuje i na zbylé nekontrolované podpisy a kandidát pravděpodobně projde. A to bez ohledu na to, že ze zbylých nekontrolovaných podpisů nemusel být platný ani jeden.
Pokud však bude mít smůlu a do kontrolních vzorků budou vybrány naopak podpisové archy obsahující větší množství vadných podpisů, má problém. Vysoká chybovost vzorku se totiž opět aplikuje na zbylé, nikdy nekontrolované podpisy. A takový kandidát pravděpodobně neprojde, neboť tato vysoká chybovost může mít za následek, že počet jím odevzdaných podpisů, které budou považovány za bezvadné, klesne pod 50.000. Nyní zase bez ohledu na to, že zbylé, nikdy nekontrolované podpisy, mohly být do jednoho v pořádku.
Závažnost problému dokládá zejména fakt, že v první přímé volbě byli hned tři kandidáti, kteří se po tomto přepočtu pohybovali těsně kolem hranice 50.000 podpisů. Neprošli T. Okamura (48.859) a V. Dlouhý (48.926). Naopak J. Bobošíková s počtem 50.810 podpisů těsně uspěla. Dodnes však vzhledem ke způsobu kontroly podpisů, který je založen pouze na částečné kontrole,není nikdo schopen říci, zda Bobošíková ve skutečnosti překonala hranici 50.000, nebo zda na ni naopak nedosáhli T. Okamura a V. Dlouhý.
Přijde Vám to absurdní? Ano, mně také. Je to však bohužel realita.
Má-li mít proto volba prezidenta větší váhu, je třeba tento postup kontroly podpisů na základě pravděpodobnosti jednoznačně změnit tak, aby se kontrolovaly všechny podpisy. O kandidátech na prezidenta totiž nemůže rozhodovat náhoda.
