Na jedné straně M. Zeman, který dokola opakuje: ,,Stop migraci a Drahošovi“. Na straně druhé J. Drahoš, který chce ,,změnu“, ale doteď nám neřekl jakou. O skutečných pravomocích prezidenta, které jsou zásadní, se mlčí.
Kampaň obou kandidátů zatím vzbuzuje rozpaky. M. Zeman je kapitola sama pro sebe. A Jiří Drahoš? Ten se zatím raději fotí a debatuje s poraženými kandidáty, místo aby se pustil do střetu se svým soupeřem.
Co však naprosto chybí, jsou diskuze nad klíčovými pravomocemi prezidenta. Dost nepochopitelně v tomto směru působí iniciativa příznivců J. Drahoše, kteří až hystericky tvrdí, že prezident je vlastně jen ,,kladeč věnců". Poznávací heslo zní: ,,Vždyť to není pravomoc prezidenta, ale vlády, tak proč o tom debatovat při volbě prezidenta!“ Tématem kampaně tak nemá být vztah k EU, NATO, Číně, Rusku, migraci, nebo euru, protože to jsou věci, kde prezident údajně nemá žádné pravomoci. To je ale naprostý nesmysl.
Tak jen namátkově:
1) Prezident zastupuje stát navenek. Jen prezident rozhoduje, zda bude při budování našich zahraničních vztahů jezdit na západ, nebo východ. Jen on rozhoduje, zda se bude učit stabilizovat společnost v Číně, nebo bude tvrdě bojovat za naše suverénní práva (tj. měnu, bezpečnost, kvóty atd.) tam, kde se o nich rozhoduje – v EU, Německu, Francii a spol.
2) Prezident jmenuje vládu. Víme, jak silně této pravomoci využívá stávající hlava státu, která se nebojí jít proti většině ve sněmovně (viz Rusnokova vláda, nebo stávající dva bianco pokusy pro A. Babiše). Navíc, prezident v omezené míře rozhoduje i o složení vlády – vzpomeňme na řadu případů, kdy V. Havel, V. Klaus a M. Zeman odmítali přijmout demisi/odvolání některého z ministrů a tím ho ve funkci de facto udrželi déle, nebo dokonce na trvalo (např. Kalvoda, Ruml, Zieleniec, Rusnok, Kühnl, Svoboda, Němec, John, Dobeš a další). Argumentovat tedy tím, že o určité věci rozhoduje vláda a nikoliv prezident (EU, migrace, euro atd), je dost mimo, protože je to právě prezident, kdo z velké části rozhoduje o složení vlády.
3) Prezident jmenuje soudce Ústavního soudu. Opět, zcela klíčová pravomoc. Ústavní soud se v České republice dostal na hranu (a možná i za ní) svých pravomocí a často rozhodoval o otázkách spíše z pohledu politiky, než práva. A je to právě Ústavní soud, kdo rozhoduje o klíčových dokumentech týkajících se např. předávání pravomocí z ČR na EU (naposledy Lisabonská smlouva) a kdo by jistě rozhodoval o případných opatřeních, která by významněji omezovala práva migrantů v ČR (viz boj D. Trumpa se soudy USA ohledně omezení migrace). Ústavní soudci jsou navíc, zcela logicky, lidé z masa a kostí. Mají vlastní politické i hodnotové přesvědčení - a podle něj je prezident jmenuje. Je zcela iluzorní domnívat se, že Ústavní soud složený z osob jmenovaných V. Havlem by ve výše uvedených věcech rozhodoval totožně jako ten složený z osob jmenovaných M. Zemanem. Také touto cestou proto prezident zasahuje do oblasti jako je míra integrace ČR v EU nebo migrace.
4) Prezident jmenuje členy ČNB. Na tuto pravomoc se v kampani zapomíná již docela. Pamatujeme na měnové intervence ČNB? Na pohyby úrokových sazeb, které nám zlevňovaly nebo naopak zdražovaly hypotéky? Ano? Tak o tomto rozhodují lidé jmenovaní prezidentem. Významné slovo by tito lidé měli nepochybně také v případě, že by Česká republika měla přijímat euro.
A těch pravomocí je samozřejmě mnohem více. Takže co na závěr. Nenechte si namluvit, že prezident o ničem nerozhoduje. Fakticky totiž rozhoduje o naprosto klíčových otázkách směřování České republiky. A chce-li některý kandidát v takto těsném souboji zvítězit, musí se k nim postavit čelem a jasně říci, co od něho lze očekávat. Strkání hlavy do písku zejména v případě J. Drahoše pouze nahrává příznivcům M. Zemana.
