Jsou mezi námi lidé, kteří nevnímají realitu. Žijí v nenávistné antikomunistické mlze. Jejich smůla, život je krátký. Úvod tohoto článku je věnován mé dehonestaci. Ke smůle autora jsem se nezastával socialistického SSSR, dokonce si myslím, že ani současného Ruska, ale psal jsem o obyvatelích tří kapitalistických států, stejných jako je ten náš, kde opravdu, ale opravdu není jiný režim, ale stejně (pravda spíš opravdu víc) mafiánský, či korupční jako známe doma. Proč tedy ty konstrukce o mé údajné fixaci na dobu minulou. Z psychologických pramenů čerpal správně, ale vše pasuje spíše na Lubomíra Šušlíka, autora zamrzlého v době nenávisti k SSSR. Je mi ho líto. Můj profesní život byl ze 2/3 v demokratické společnosti a jsem tomu rád. Kde možná mám profesní deformaci je můj vztah k policii. To je pravděpodobné. Velel jsem dopravákům, které jsem posílal do stejných kordonů jako v Kyjevě, proti demonstrantům z Itálie, když v Praze zasedal MMF. A vím co zažili. Aby jste si udělali obrázek, je třeba si přečíst můj článek a porovnat oba texty. Pokud jste to neudělali, neváhejte. Byla by to zajímavá výměna názorů, kdyby nebyla zatížena těmi hloupými argumenty ad hominem. V mém článku projevy nenávisti nenajdete. Proč je neustále nalézám u některých pravicových "myslitelů" .
