Tak zase nic...

Proč v životě nefunguje nápověda jako na divadle? Klidně bych si za tuhle službu připlatila – jen mít vždycky po ruce pohotovou odpověď, břitký argument nebo ledy rozpouštějící vtip…jenže ono prd!

Není nad to se ztrapnit na první hodině němčiny před svými novými spolužáky. Kurs je zaměřený hlavně na mluvenou komunikaci, argumentaci a rétoriku. Pro právníka nezbytné dovednosti, hlavně když se snaží prorazit v cizím jazyce. Právník jsem, německy celkem mluvím, dovedností mám fůru – a taky mám trému. Tento detail je důležitý resp. důležité je představit si dramaticky třesoucí se ženský hlas. Máte to? OK. Jedeme dál.

Teď si představte scénu: Jsme ve třídě, asi deset žáků a učitel. Žáci jsou různého pohlaví, národností a věku. Všechno vypadá na příjemnou atmosféru, každý má na papírek napsat nějaké jednoduché téma, pak se všechno zamíchá a témata se budou losovat. Krátký přednes má mít určitou strukturu a trvat ca. 3 minuty. Většinou mi nedělá vůbec žádné problémy vymyslet příběh, zápletku, formulovat myšlenku – klidně i, které sama nevěřím. Mluví se o různých věcech – cestování, trest smrti, čtení novin. Pak si losuji já. Moje téma zní: karierní plány.

A v ten moment se scéna mění. Myslím, že ostatní spolužáci si v okamžiku, kdy jsem začala mluvit, museli myslet, že jsem labilní jedinec, který se po cestě ztratil a zabloudil do jejich třídy, přestože původně mířil na setkání anonymních alkoholiků nebo na jinou terapeutickou skupinu. Rozechvěle jsem se prezentovala jako třicetiletá naprosto ztracená existence, která neví, co chce, hledá a snaží se…a v závěru jsem hodila vinu na moji střední školu, protože mi nikdo v mém mladém citlivém věku neporadil, na co bych se asi tak mohla hodit…fňuk! Prostě klasické kecy v kleci, ovšem v dramatickém balíčku.

Po každém předchozím přednesu se spustila diskuse, po mém monologu dramatické královny se spustilo hrobové ticho. V ten moment mi došlo, že jsem měla začít úplně jinak, třeba mým oblíbeným citátem o plánech od Johna Lennona…Nebo třeba mluvit o problematickém postavení žen – kariéra vs. matka. Cokoliv! Kdyby jen tak byla ta nápověda! Paní z budky by mi nahodila tolik potřebný impuls a mohla jsem se konečně zapsat jako normální spolužačka…mohla jsem se skamarádit s tou sympatickou doktorandkou z Polska, jít s ní třeba na kafe, po letech si s ní chválit fotky dětí na facebooku- mohlo to být přátelství! Jenže teď je tomu konec! Obávám se, že mi rozuměla i ta zahraniční studentka z Japonska…Nedá se nic dělat - člověk sobě neuteče…já jsem aspoň utekla před závěrem hodiny.

Mimochodem ten citát zní: Life is just what happens to you, while your busy making other plans.