Moje angínové patero

Tak jsem se dnes skutečně probrala po několika dnech utrpení, horečky a soužití s mandlemi o velikosti tenisáku. Angína je potvora a tahle byla skutečně zákeřná. Ovšem přinesla sebou (staro)nová poznání, která jsem se rozhodla pro další generace zformulovat do pěti angínových pravidel. Lze použít i na jiné podobné nemoci.

1. Všechny ty filmy o trosečnících jsou nesmysly

Znáte ty filmy, jak ztroskotá loď, letadlo nebo třeba skončí svět a na nějakém ostrově zázračně uvízne skupina osob různého pohlaví? Všimli jste si, že ty ženské nemají po pár dnech mimo civilizaci NIKDY mastné vlasy, srostlé obočí, nevzhledné podpaží a ani jiné příznaky „nejsem tak úplně člověk“. Po čtyřech dnech v posteli v horečkách jsem vylezla na světlo boží a rozhodně to nebyl hollywoodských trosečník, ale ten skutečný a nefalšovaný!

2. Byt je nemocí také infikován

Zřejmě náš domov trpěl se mnou – tedy on stále ještě trpí. V komoře se množí místo bakterií prádlo na vyžehlení, všude bují prach a špinavé nádobí. Jediný, kdo nechuraví, je přítel, který raději opouští bitevní pole, a kočky, které jsou nadšené, že panička prospí během dne tolik času jako ony.

3. Cibulový čaj je hnusný

Jelikož švýcarské zdravotnictví je náročnější na peněženku (ano, tady se skutečně bavím vzpomínkami nad českým poplatkem ve výši 30 Kč), tak jsem se samozřejmě zkoušela léčit přírodní cestou. Cibulový čaj s medem, kloktání slivovice, priessnitzův obklad…možná jsem měla tu slivovici pít, udělala bych třeba lépe. Naštěstí však existují taky antibiotika pro případy, kdy se na vás příroda vykašle. Alespoň jsem si znovu připomněla, že na angínu jsem prostě krátká i s tou cibulí…pro chřipku si však ty recepty ponechám v hlavě.

4. Je jedno, ve které jste zemi, v televizi prostě nic není

Po požití antibiotik jsem byla schopná taky jiné činnosti, než jen hledět do stropu v ložnici nebo si hrát na medvěda. Rozhodla jsem se zapnout televizi (dopoledne, pracovní den). Pokud zrovna Švýcarsko, Německo nehledalo nějaký talent, tak běžela aspoň upoutávka na nějakou reality show…Farmář nebo farmářka hledá ženu nebo muže, Heidi Klum hledá supermodelku (a vybírá ji ze stáda labilních srneček?!), pak jsou tam lidé, kteří jí červy nebo nejí vůbec a samozřejmě nějaký milionář rozdává květiny dívkám s různým stupněm odrostů na blonďatých hřívách. Raději vypínám a jdu pokračovat ve hře na medvěda.

5. V nouzi poznáš přítele...a vzpomeneš si na maminku

Nutno konstatovat, že můj přítel zvládl mou nemoc na jedničku. Jen jednou si nevěděl rady - když jsem ve tři ráno (zřejmě předávkovaná pastilkami proti bolení v krku) objímala záchodovou mísu a plakala a neustále opakovala, že „chcu za mamkou“. Jojo, jsem sice oficiálně stará koza, ale jsou okamžiky, kdy jednoduše toužíte opět po mateřském pohlazení, které mělo vždy sílu antibiotik. V ten moment jsem si totiž vzpomněla, že mamka vždycky věděla, co dělat, aby se ulevilo…a pak si vedle mě lehla a zpívala ukolébavku… Přítel moc zpívat neumí, ale asi se rozhodl, že mě ukolébá v moři ovocného čaje s medem, jelikož mě za poslední dny donutil vypít neuvěřitelné množství tekutin. Vydržel mé fňukaní, kňourání a hlavně mé chrápání. Dneska ráno mi změřil teplotu, a když zjistil, že antibiotika zabrala, pookřál víc než já a odjel lyžovat. Což já chápu, aspoň mám trochu čas vyrobit z trosečníka zase člověka…a zatelefonovat mamince, že Berunka je už zdravá….