Cizinka

Tak už to bude skoro rok, co jsem se z mnoha různých důvodů (a jedním z nich byla láska…) rozhodla přestěhovat do malého města ve Švýcarsku. A i když si každou noc opakuji, že to byla sakra láska, proč tady jsem, nemůžu si nevzpomenout na jeden komentář na stránkách, které se věnují studiu v zahraničí. Zřejmě již absolvent jedné švýcarské univerzity resp. programu pro zahraniční studenty tam psal:"Pokud chcete studovat v nejnudnější zemi na světě, pak jste správně ve Švýcarsku!"

Jojo, měla jsem tomu internetovému propagátorovi více naslouchat, než jsem se dala do balení mých věcí. Rozhodně jsem místo stěhování mohla darovat většinu mého oblečení a bot na nějakou charitu (pro začínající právníky), protože v mém současném domově si hravě vystačím se dvěma teplákovými soupravami (!) a pokud se chci hodit do svátečního, tak si dám nějakou šik zástěrku na elasťáky; když přidám šálku na krk, jsem zde již považována za výstředního bohéma!

Je to krásná země, samé hory (a ještě další hory…a tamhle za kopcem jsou zase hory!) a jezera a krávy a ovce…čím víc těch vrcholů vidím (a na každém z nich si opakuju, že to prostě byla a je láska!), tím víc si říkám, že jsou prostě všechny stejné…ale mlčím, protože každá návštěva se na všech těch výletech tváří, jakoby Švýcarsko bylo klenotem na mapě Evropě (asi mi něco uniká). O městech se prakticky nedá mluvit, protože tady vlastně nejsou resp. ta největší mají velikost jak Brno – myšlena je pouze ta část kolem Svoboďáku…nabídka kulturního vyžití v našem „městě“ se skládá z výstavy o ukulele (téma se mění dle sezóny) nebo se lze přihlásit do kroužku o trilobitech.

Lidé jsou tady velice milí -  nezastřelí vás na ulici, což je jistě skvělé, když jim tady klesá populace. Jsou tak milí a ohleduplní, že máte občas pocit, že ani nejsou…za to si všimnete, že tak nějak „jste“ vy - že se hlasitě smějete v kině (ostatní se jen ohleduplně dívají na plátno), že tleskáte a jásáte, když dá někdo gól při sportovním utkání (a připadáte si pak jako profesionální roztleskávačka) a celkově vydáváte až moc zvuků a vyzařujete moc barev. Nevadí, na tom se dá určitě pracovat (se jako ztišit a uklidnit se)! Každopádně nikde jinde rozhodně neuvidíte na ulicích tolik důchodců jako tady – jakoby to prostě byl jeden veliký domov důchodců (!) – možná tomu tak je, jen se to prostě nepíše na informační letáky: Švýcarsko! Tahle země není pro mladý!

Ale jinak je tady vážně krásně a já si už nebudu stěžovat, protože jsem doma taky nesnášela všechny ty cizince, co si pořád a pořád stěžovali na Českou republiku. Vždycky jsem si říkala, ať teda táhnou do těch svých úžasných zemí, když se jím nelíbí zpoždění vlaků, nepříjemné prodavačky, špatné služby nebo malé výdělky (teď jsem se úplně rozesmutnila, jak se mi stýská…). Sakra, že oni by ti cizinci, taky došli do ČR kvůli lásce?! Proč jen jsem je tak odsuzovala??? A proč sakra nejsem v zemi, kde se lidi hádají (hlasitě), smějou (blbě a blbým věcem) a celkově jsou slyšet a vidět??? A jo už vím…

Závěrem – včera jsem se dopustila naprostého výtržnictví! Ale neříkejte to na mě…já jsem totiž…pouštěla lodičky z papírů ve vodotrysku u obchodního centra…ale pak jsem ty promočené lodičky vyhodila do odpadkového koše a šla jsem domů (kde jsem se velice tiše uložila ke spánku…).