Studium v Pekingu - Jak se v Číně nakupuje?

Pomalu, ale jistě se můj pobyt blíží ke konci a já si neodpustím článek o tom, jaké je vlastně v Číně nakupování. Čím jsem tady déle, tím více jsem přesvědčena o tom, že Čína je plná kontrastů a postupně se tady ve mně střídají takové všelijaké smíšené pocity. Proč? To hned vysvětlím. Když se řekne Čína, tak si většina lidí vybaví levné a nekvalitní výrobky, především různé "padělky" všeho možného apod. Ale je to tady tak i ve skutečnosti? Na tuto otázku asi neexistuje jasná odpověď. Vlastně ani já si chvílemi nejsem jistá tím co si mám myslet.

Když jsem zde byla prvních pár dnů, tak jsem došla k závěru, že Čína není tak levná jak bychom si představovali. Postupně jsem, ale alespoň částečně změnila názor. Ono totiž není vše, tak jak se na první pohled zdá. V tomto článku se budu zaměřovat na hlavní město Číny, kde už skoro půl roku pobývám.

V Pekingu člověk narazí na mnohá velká nákupní centra "známých drahých značek" (tedy spíše bych je nazvala předraženými, protože i v ČR se v těchto obchodech dá nakoupit levněji) a člověk si říká, kde na to ti „chudí Číňané“ berou.

Na druhou stranu zde ale právě existují "trhy" a to s oblečením, elektronikou a vlastně s úplně vším co je potřeba. Jsou to velké budovy, ve kterých jsou umístěni jednotliví  „stánkaři“ a dá se zde sehnat skoro vše, na co si jen vzpomenete. Nevýhodou těchto míst je ale to, že se musí smlouvat - a to opravdu hodně.

Moje dosavadní zkušenost je ta, že cizinec neasijské tváře dostává zpravidla automaticky aspoň o trochu vyšší cenu. Za částečnou výhodu může být považováno to, když člověk mluví čínsky, protože se o něm předpokládá, že se nenechá natáhnout o tolik jako turista, ale ani to není pravidlem. Je třeba podotknout, že zde existují dva druhy těchto „trhů“. Prvním jsou ty „trhy“, kde se mluví pouze čínsky a druhým jsou „trhy pro turisty“, kde na vás od okamžiku kdy vejdete, pokřikují různé nabídky anglicky.

Bude to znít asi divně, ale osobně raději preferuji ty čínsky mluvící a to hned z několika důvodů. První důvod je, že po nějaké chvíli už nemám nervy poslouchat ty s prominutím „kecy“ anglicky, přece jen to co zní dobře v čínštině, nezní už tak dobře při doslovném překladu do angličtiny (třeba oblíbené čínské oslovení zákazníků „kamaráde“) a ono i menší slovní zásoba se postará o to, že posloucháte vlastně stále to samé dokola. Další nevýhodou je to, že na anglicky mluvících trzích (vlastně bych možná měla napsat anglicko-rusky mluvících, jelikož zdejší prodejci z velké části rozumí i rusky, ovšem rozumět jejich ruštině už je trošku horší) jsou ceny vynásobeny mnohem vyššími koeficienty. Takže zatímco když si jdu „pokecat“ tam, kde se nakupuje jen čínsky, tak je cena vynásobená u levných věcí řekněme třeba 2-3x a u dražších ještě míň (ono záleží jak kdy a jak u čeho a taky jak se vůbec zalíbíte prodejci, někdy se začíná smlouvat už na dost slušné ceně, někdy naopak máte pocit, že prodejce spadl od někud z Marsu). Zatímco na druhém typu trhů – tedy pro „nečínsky mluvící“ se cena vynásobí třeba pěti ale i deseti a víc. V tomto případě začíná být opravdu velmi náročné odhadnout reálnou cenu. Znám případy kdy lidé usmlouvali ceny z tisíců doslova až na desítky. Asi sami uznáte, že na to je už třeba opravdu silný žaludek i nervy (já osobně v případě opravdu vysokých cen zkouším smlouvat jen někdy, ono totiž hrozí riziko, že koupíte zbytečně draze už jen kvůli tomu, že vám je blbé nabídnout tak extra málo).

A jak tedy zjistit jaké jsou reálné ceny? To je dost náročné, většinou tím, že chodíte nakupovat častěji a zkoušíte smlouvat víc a víc… Nebo se ptáte kamarádů, co za kolik koupili. Ale důležité je mít nějaký svůj stanovený „strop“. Já osobně jsem většinou nadšená z toho, jak jsem něco pěkně usmlouvala, protože mi to na české poměry přijde hodně levné, vlastně mnohem levnější než jsem si původně myslela, ale pak třeba zjistím, že jsem se i tak ještě nechala pěkně „oškubat“. Tohle je holt riziko smlouvání. Člověk si musí předem v hlavě určit hodnotu toho, co chce koupit a aspoň existuje poučení pro příště. Prodejci zde taky hodně „slyší“ na to když člověk kupuje více kusů. Ono to sice zní na první pohled divně, když vám prodejce řekne, že tohle tričko stojí 40rmb (cca 120 Kč) a vy mu řeknete, že mu dáte 45rmb, ale za 3ks, ale prostě to tu tak chodí. Smlouvání je na jednu stranu super, na druhou stranu když na to člověk nemá náladu tak je to opravdu velmi unavující.

Ohledně nakupování oblečení mě napadá ještě jedna zajímavá věc. Číňani si mnohdy oblečení vůbec nezkoušejí a to proto, že to prodejci nemají moc rádi. Klasická trička se nedají vyzkoušet skoro nikdy a kalhoty Asiati kupují tak, že je přiměří ke krku. Prostě chytnou ty zapnuté kalhoty, obtočí si pas kalhot kolem krku, no a když je to tak akorát tak jim to je dobré a koupí to. Tohle bohužel asi platí jen pro Asiaty a lidi, kteří mají rovné postavy. Pro Evropany, tedy spíše Evropanky, které mají i nějaké boky se tato metoda jeví bohužel jako nepoužitelná. Takže člověk musí prodejce přesvědčit o tom, že si kalhoty/sukně opravdu potřebuje vyzkoušet.

Jak už jsem někdy dříve zmínila, tak nakupování oblečení zde má i dalších pár nevýhod ať už se jedná o velikost oblečení, délku a nebo třeba styl. V případě dámských bot ve větších velikostech je třeba zajít na ty „trhy pro turisty“. Tam existuje nějaká šance, že koupíte boty i ve větší velikosti. Nebo než si člověk koupí kabát s dostatečně dlouhými rukávy, tak jich taky prvně „pár“ vyzkouší. Závěrem snad jen dodám, že zde koupíte opravdu vše. Je libo tradiční čínský oděv, či „značkové“ kousky? Nic není problém…

Co takhle MaxMara, či rovnou D&G?!

Nebo je snad libo něco ve stylu čínském?!

A na závěr samozřejmě nesmí chybět boty a kabelky :)

To je asi z mého nakupovacího speciálu všechno. Jen dodám, že nakupování zde chce opravdu pevné nervy a hlavně nikdy nevěřit prodejci! (jsou schopni vám napovídat jak je to pravá kůže a jak je to kvalitní atd… a realita je bohužel mnohdy úplně někde jinde, ale vždy to je o tom, že kvalita holt odpovídá ceně, takže záleží na každém co si koupí a jak to usmlouvá).

Co z toho všeho plyne? V Číně musíte vědět kolik chcete maximálně za určitou věc utratit a prodavači nikdy nesmíte věřit na 100% a to ať už tvrdí cokoliv o materiálu, kvalitě, či o tom jak Vám to perfektně padne.