Studium v Pekingu - aneb každé město v Číně je jiné (s fotkami)

Je to už hodně dlouho, co jsem napsala svůj poslední článek tady z Pekingu. Bylo to ovlivněno mnoha faktory - ať už tím, že jsem měla pocit, že nevím co napsat, nebo tím, že jsem zjistila to co mi někteří už loni v Hong Kongu říkali.. A to, že články psané po krátkém pobytu, jsou relativně dost zkreslené... Ale přesto vše jsem se rozhodla, že zase něco napíšu. Zkreslenost nezkreslenost, kdo nezažil, tak mu některé informace mohou připadat zajímavé..

Shanghai - pohled dolů z televizní věže

Nebudu se obhajovat tím, že jsem na psaní neměla čas, protože i přesto, že jsem denně ve škole od 8 do 15-ti hodin, tak nějaký volný čas rozhodně mám. Jenom asi nebyla ta správná chuť a nálada.

Pomalu ale jistě jsem zde už přes 4,5 měsíce, což je poměrně dlouhá doba na to aby si člověk zvykl na zdejší prostředí i lidi. A taky, že se tak stalo. Za dobu svého pobytu jsem kromě Pekingu navštívila i jiná čínská města. Přičemž, některá z nich ve mně zanechala velký dojem.. přece jen není Čína jako Čína.

V Pekingu jsem si zašla znovu na čínskou zeď, která má, díky své délce, i po několikáté návštěvě pořád své kouzlo.

A koukla jsem se znovu i do Letního Paláce, tentokráte s velmi vydařeným počasím (v Pekingu jsou dny s modrou oblohou poměrně výjimečné).

Nakonec jsem se zašla kouknout i do zdejší ZOO, i když mi říkali, že to není zrovna nejlepší zoo, tak jsem si to musela vyzkoušet na vlastní kůži.. Po této návštěvě jsem měla poměrně hodně smíšené pocity. Lidí tam bylo opravdu hodně, takže jsem litovala zvířata, že se v tom hluku nezblázní a obecně i ty prostory pro zvířata byly malé. Nakonec jsme z toho měli všichni takový spíše smutný pocit. Ono už jen vidět pandu ve venkovním výběhu jak pomateně pořád chodí od jedněch dveří k druhým a evidentně chce do vnitřního výběhu, bylo dost smutné. Jediná aktivnější a „veselejší“ zvířata byly asi opice, které měli poměrně velký prostor doplněný houpačkami pro děti apod.

Ale teď už bych se přenesla mimo Peking. Jedno z míst, které ve mně zanechalo silné vzpomínky, je Yangshuo, které jsem navštívila koncem léta. Je to město na jihu Číny s nádhernou přírodou. Skalní útvary, které lemují řeku, jsou naprosto nezapomenutelné. I z fotky musíte uznat, že se jedná opravdu o nádherné místo. Projížďky na kolech, cestování na lodi po řece, či skákání z lodi do vody a následný vodní "souboj" s vlastníkem lodi (Číňani jsou poměrně dost hraví, takže poté co jsme naskákali do vody, vytáhl vlastník lodi několik vodních "pistolí" a bylo o zábavu postaráno), tohle vše prostě mělo své osobité kouzlo.

Další z úchvatných míst se nachází jen pár hodin od Yangshua a jsou jim rýžové terasy v horách. Už když jsme stoupali autobusem do hor, tak jsme věděli, že toto místo bude opravdu krásné. Trochu nám jen bylo líto, že už je přelom srpna/září a tudíž rýže vyrostla a chybí takový ten pohled na políčka jen s vodou. Ale tamní prostředí bylo i přesto uchvacující. Na první pohled civilizací ještě tak moc nedotčené, na druhý pohled se jako všude samozřejmě snaží vydělávat na turistech, takže mnoho objektů se pronajímá a je zde možné se třeba v „restauraci“ připojit i k internetu.

Ale to nic nemění na tom, že turistů tam bylo poměrně málo a tamní babičky s turbany na hlavě, prostě neměly chybu. Uznejte sami, že jsou to takové pohádkové babičky (kolem hlavy mají údajně obmotané své dlouhé vlasy, které prý podle zvyku po svatbě nechávají dál a dál růst).

Myslím, že tohle místo patří na seznam těch, kam se chci ještě někdy v budoucnu určitě znovu podívat.

Člověk je tam blízko přírodě a tak je možno vidět i poměrně zajímavý hmyz. Což ovšem má i své nevýhody. Přece jen není nad to, když se probudíte a u hlavy na nočním stolku máte takového krásného pavouka (škoda, že nejsem milovník větších pavouků).

Musím uznat, že toto cestování mělo hodně do sebe. Vyzkoušela jsem si, jaké je to cestovat vlakem po Číně (jela jsem tam nějakých 24hod a zpátky pomalejším vlakem asi 27hodin). Ve vlacích se člověk pořádně vyspí a taky si popovídá s ostatními spolucestujícími. Ono když cizinec začne alespoň trochu komunikovat, tak je o něj hned velký zájem a každý se ho na něco vyptává. Objevilo se i hodně Číňanů, kteří uměli anglicky. Někteří se jen styděli to přiznat, což je nejlepší zjištění poté co se několik hodin bavíte lámavou čínštinou (přece jen to bylo v době před cca 3měsíci, kdy moje čínština byla úplně na jiné úrovni, než je nyní). Hlavně své děti se rodiče snažili dotlačit k tomu, ať mluví anglicky, že se to přece učí, ale stydlivost, či strach, jim to nedovolili.

Ale vlak má i své stinné stránky a to třeba záchody, které v průběhu cesty přestávají vypadat vábně (většina vlaků má převážně ty díry v zemi, takže si to asi umíte představit, když tam chodí bez rozdílu všichni). V meziprostoru se navíc sejde hodně kuřáků a pokud máte svou postel blízko dveří, tak to není zrovna moc příjemný pobyt s věčným cigaretovým kouřem.. Ale i tak vlaky překvapí. Levnější varianta cestování tzv. "hard sleeper" má 3 postele nad sebou a nemá kupéčka (na rozdíl od toho "soft sleeper" má jen 2 postele nad sebou, které jsou širší, než u "hard sleeperu" a kupéčka jsou po 4, ovšem cena je vyšší asi o 50 a více %, takže v tom osobně, jakož to student, nevidím moc smysl). Ve vlaku je samozřejmostí tekoucí horká voda (lidé si ji lijí do nádob na pití, zalévají s ní své instantní nudle apod..) a také se dá koupit hotové normální jídlo, které je i dobré a mně osobně nepřišlo moc drahé (někteří Číňani jsou, ale opačného názoru a proto mají dostatečně velké zásoby instantních nudlí a všelijakých podivných zavakuovaných, trvanlivých kusů masa a dalších podivně vypadajících jídel.....což neříkám, že jsem neměla taky dost jídla s sebou, jen jsem neměla vakuované kuřecí pařáty a podobné delikatesy).

Toť k mému letnímu cestování asi vše :) Ale dodám ještě pár poměrně čerstvých zkušeností. Před pár týdny jsme totiž pro změnu jeli na výlet se školou. Bylo to týden po našich polosemestrálních písemkách a tudíž jsme očekávali, že si trochu odpočineme. Ale bylo to naopak. Nakonec jsme po výletě byli všichni naprosto vyřízení a těšili se na víkendový odpočinek. Ale určitě to stálo i tak za to.

Během několika dní jsme navštívili několik měst. Více než půldenní cesta vlakem se mi zdála, na rozdíl od mého letního cestování, velmi krátká. Člověk se tak akorát večer pobaví se spolužáky, prospí se a za nějakou dobu po snídani už vystupuje. Škola nám zajistila autobus a průvodce, takže cestování bylo "pohodlné". Jen jsme strávili v autobuse mnoho a mnoho hodin. Ale navštívili jsme mnohá zajímavá místa, která by člověk asi jen tak sám nenavštívil. A to ať už se jedná o místa, kde jsou domy "na vodě", či různé historické památky. Navíc jsme měli skvělou průvodkyni, která nás zásobovala zajímavými informacemi, nejen nudnými daty. Krom toho měla i vcelku dobrý odhad na to, která slovíčka neznáme čínsky a proto nám je překládala do angličtiny.

Vybrala jsem jen pár zajímavých fotek, i když bych jich mohla zveřejnit opravdu spoustu. Z Hangzhou zveřejňuji fotku "Happy Buddhy". Tlustý usmívající se buddha prostě nemá chybu. Už jen když ho člověk vidí, tak má lepší náladu. A poté následuje fotka z jedné vesnice na vodě (Wuzhen), která už ale nevypadá tak optimisticky.

Mnohem lepší domy na vodě byly k vidění v Suzhou, této oblasti místní rádi říkají „Benátky východu“. V noci je tato oblast opravdu nádherná, přes den bylo bohužel vidět to jak je řeka znečištěná. A i zde byly některé domy v katastrofálním stavu.

Řekla bych, že mně osobně asi nejvíce zaujala továrna na hedvábí v Suzhou, kde jsme procházeli vnitřkem továrny a doslova si mohli šáhnout na bource morušového, čí jeho kokony. Vcelku mě překvapilo, že jsme mohli jít úplně těsně kolem strojů, které zpracovávají hedvábná vlákna, jelikož všude jinde by se podle mě báli, že jim turisti něco pokazí. O to zajímavější to ale bylo. Vyzkoušeli jsme si i jak je hedvábí pevné.

Z továrny jsme následně přešli do budovy, kde se prodávají hedvábné výrobky. Ano hedvábí je asi drahé, ale rozhodně ne tak moc jak by si český člověk myslel. Dali se koupit menší hedvábné šátky už okolo 150 Kč až po velké krásně zdobené s cenou okolo 600 Kč. Svršky okolo tisícovky a samozřejmě výš, šaty řádově okolo 2tis. Na to, že se jednalo o hedvábí a dobrou kvalitu, mě ceny poměrně překvapily. Druhá věc je střih oblečení. Člověk narazí na to co všude v Číně - hodně věcí je v takovém tom klasickém asijském stylu, který se ne každému líbí a hlavně ne každému sedí (především vyšší lidé, ženského pohlaví mají problémy s tím, že vše je krátké a poměrně i malinké. Přičemž vyšší znamená už i mých 171cm. U mužů ty rozdíly nejsou zas až tak markantní, protože třeba košile jsou obecně poměrně dlouhé, tudíž je muž nebude mít tzv. "po pupík").

Kromě, pro našince méně známých měst, jsem navštívila i ta více moderní a to konkrétně Shanghai a už chápu to co mi říkal jeden z mých kamarádů. Návrat z Shanghaje do Pekingu, je jako návrat do nějaké "vesnice". Což, ale není myšleno ve zlém. I na můj vkus je Shanghai moc předimenzovaná. Všude samé mrakodrapy, hodně lidí (teda, ne že v Pekingu by bylo zrovna nějak málo lidí) apod., ale zase musím uznat, že byla na pohled čistější, než Peking.

Ale na tamní televizní věž, která se svými 468m řadí mezi nejvyšší budovy světa, budu ráda vzpomínat. Ve výšce přes 260m se procházet po skleněném patře budovy a koukat se pod sebou na okolí (dokonce i na některé mrakodrapy), bylo nádherné. Strach z výšky jsem, k mému velkému překvapení, neměla a tudíž jsem se procházela dokola a koukala s nadšením pod sebe dolů .

Zpátky z Shanghaje jsme jeli vlakem, rychlostí přes 300km/hod, což nám ušetřilo mnoho hodin a cesta tudíž byla jen o trochu delší než ta z Ostravy do Prahy. Škoda, že takové vlaky nemáme i v ČR. Jezdí na minuty přesně (ano sice to není jako v Japonsku, kde se jezdí na sekundy přesně, ale oproti českým drahám je to trochu rozdíl). Ale nástup v některých stanicích během tří minut probíhá dost narychlo a tedy trošku ve stresu, když je hodně lidí.

Tak dnešní příspěvek tímto asi zakončím, aby nebyl přehnaně dlouhý, ale brzo zveřejním další s některými svými poznatky ze života v Číně.

Snad se mi povedlo ukázat, že Čína není jen ta „zaostalá“ země, ze které se vozí levné výrobky, ale je v mnoha ohledech i velmi moderní a vyspělá.