Zásadní odhalení skrytého významu výroku Krista

„Buďte jako děti! Amen, pravím vám, nebudete-li znovu jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Všichni známe tato slova Spasitele, ale málokdo chápe jejich skrytý, nejhlubší význam.

Protože ale jeho pochopení otevírá bránu království nebeského a jeho neznalost ji blokuje, je životně důležité správně pochopit tento význam.

„Buďte jako děti!“ Jaké jsou děti? Jaké jsou dvě základní duchovní vlastnosti, které mají děti, a které máme my dospělí znovu získat?

První z nich najdeme v očích dětí. Když se do nich podíváme, jasně v nich uvidíme čistotu. Čistotu bez jakékoli lsti. Skrze oči dítěte můžeme vnímat čistotu jeho duše. Čistotu jeho nejniternější duchovní podstaty, která bez jakýchkoli překážek proudí zevnitř navenek a prostupuje celou osobnost.

Druhá duchovní vlastnost je viditelná ve všem, co dítě dělá. Je to radost! Je to prostá, jednoduchá radost z bytí a ze života. Je to bezdůvodná a ustavičně přítomná radost, pro kterou nejsou zapotřebí žádné jiné vnější podněty, pouze život a bytí samotné.

Máme tedy čistotu a radost, jako dva základní atributy dítěte. A když je spojíme do jednoho, dostaneme základní pojem, charakterizující děti a dětství. Tím pojmem je čistá radost! Být jako děti znamená setrvávat v čisté radosti, která otevírá bránu království nebeského.

Proč tomu tak je?

Protože základní pohyb a základní práce lidského ducha je obsažena v čistém, radostném naladění, které vyzařujeme do stvoření. A toto prosté, lidské vyzařování radosti, je zároveň formou díků Stvořiteli. Z tohoto důvodu každý člověk, který chce učinit první, nezbytný krok směrem ke království nebeskému, se musí naladit na ušlechtilé city čisté radosti, proudící z jeho nitra ven v čistém citu, bez potřeby formování do slov.

Vyzařování radosti z bytí, jako nejčistší vděčnosti Stvořiteli, je základní a výchozí podstata pro naplňování služby ducha. Je to úplný základ, ze kterého se může a má odvíjet všechno ostatní. Může se z něho odvíjet chuť stále dokonaleji poznávat Vůli Stvořitele a jeho stvoření. A samozřejmě, také chuť a odhodlání naplňovat tuto Vůli v každodenním životě a ve všem se jí řídit.

Vyzařování čisté radosti je druh vyzařování, který je od člověka očekáván bytostmi přírody i duchovními pomocníky od začátku jeho života ve hmotném světě. Je to začátek a východisko všeho, protože z tohoto záření mohou tkalci osudu formovat budoucí radostný osud jednotlivců i celé země podle Vůle Stvořitele. Tímto způsobem se stáváme spolutvůrci pozitivního vývoje celého stvoření.

Žel, v této nejzákladnější věci jsme jako lidé selhali a stále selháváme. Namísto záření radosti a vděčnosti z nás vyzařuje jen chtění osobního druhu, v podobě osobních přání a myšlenek. Toto zaměření se pouze na lidsky osobní, malé a egoistické přineslo všechny bídy, bolest, násilí a války na zemi.

No a právě proto je třeba se vrátit k základům – k základní práci lidského ducha. Neboť jedině takovýmto způsobem mohou tkalci osudu vytvářet ze správného vyzařování člověka krásnější a lepší pozemský svět. Ale vedle toho mohou zároveň přetvářet i osobnost člověka samotného. A to takovým způsobem, že jeho duch a jeho cítění se dokáže stále svobodněji prosazovat navenek. Člověk získává odvahu postavit se proti dosavadním způsobům myšlení. Zároveň začne vnímat nové, neznámé způsoby při řešení dosavadních každodenních problémů a výrazně se zvýší jeho tvořivost.

Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem bychom si proto měli během dne nalézt trochu času na vnitřní ztišení a na naladění se na vlnu čisté radosti. Toto naladění by jsme měli vnímat jako svůj vlastní díl duchovní činorodosti, spočívající v darování radostného záření svého ducha do stvoření Páně.

Tento duchovní počin nám nezabere mnoho času. Budeme-li se na něj pravidelně nalaďovat, dokažme to stále rychleji, až nakonec toto záření radosti bude v nás vyvstávat během dne samo od sebe, aniž bychom se o to snažili.

Každý okamžik, věnovaný vnitřnímu vyzařování radosti a vděčnosti, je ve skutečnosti prací ducha, zcela rovnocennou vnějším druhům práce. Není to vůbec žádný promrhaný čas, jak se nám to bude snažit namluvit náš rozum. Rozum v tom totiž vidí vlastní ohrožení a uvědomuje si, že tím končí jeho tisíciletá nadvláda.

Ze strany bytostných tkalců osudu i všech ostatních bytostných a duchovních služebníků je očekáváno takovéto procitnutí lidského ducha k jeho základní službě. Ke službě, spočívající k připojení se ke koloběhu dávání a braní ve stvoření na úrovni dávajícího vyzařování.

Jen tímto způsobem, skrze vyzařování čisté radosti, se mohou v člověku rozvíjet a skrze něho působit jeho největší duchovní síly. Jen v tomto se skrývá dostatek síly, potřebné ke změně jednotlivců i světa k lepšímu. Jen toto dokáže zprůchodnit cesty ke svobodnému projevování našeho ducha zevnitř směrem navenek, v myšlenkách, v činech, ve slovech a v materiálním tvoření a budování. Jen v tomto se skrývá krásnější, lepší a radostnější budoucnost našeho světa, protože jen s takovýmto vnitřním naladěním jsme jej schopni svými nezbytnými materiálními činy správně přetvářet a formovat. Přetvářet a formovat do podoby říše míru a klidu na zemi.

„Buďte jako děti! Amen, pravím vám, nebudete-li znovu jako děti, nevejdete do království nebeského.“