Zabraňme úderu vlastního osudu, dokud se to ještě dá!

Lidé musí konečně pochopit, že každé hmotné dění je jen nejkrajnějším projevem tomu předchozího jemnějšího dění, protože platí, že jemné dění vždy předchází tomu, co se děje v našem hmotném světě.

A přesně takhle je to také s naším osudem!

Lidé však stále nechápou, že to, co k nim přichází, je vždy jen výsledek jejich vlastních, do stvoření vyzařovaných přání. Tkalci osudu zachycují každý projev našeho chtění, vedou ho do dálav stvoření ke stejnorodým centrálám, aby nakonec odtamtud, pod dohledem vše hlídající Spravedlnosti Stvořitele, to jako reálné osudové dění zasáhlo do přítomného prožívání člověka.

Platí však, že vracející se osudová vlákna se v jejich jemné vibraci dají ještě před vlastním zhmotněním vždy změnit k lepšímu. A to vážným nasměrováním chtění člověka k čistotě a k dobru.

Ke změně v osudových vláknech může dojít tehdy, když jejich záření stojí teprve nad hrubou hmotou. Dostane-li se ale toto dění až do hmotné roviny, není už v silách člověka něco změnit. Osudové dění k nám už potom neprodleně přichází a nese v sobě výsledek pro nás určeného hmotného osudu. Tento hmotný projev v pozemském světě pak musíme přijmout jako spravedlivý výsledek všech, do té doby jemnějších osudových záření.

Potom je už na jakoukoli změnu pozdě, protože osudové prožívání přijde až k člověku a vyvíjí se tak, jak bylo utvořeno v tom jemnějším, ale už bez možnosti dalšího ovlivnění.

Takovým způsobem pracují tkalci osudu, ať už Vaenové, nebo Alfarové. Vaenové jsou ti, kteří zachycují všechny záchvěvy lidského chtění a vedou je do dálav stvoření, a Alfarové jsou ti, kteří je přivádějí zpět k člověku jako osudové prožívání.

Nikdy v tom neexistuje žádné zastavení. Při práci tkalců osudu neexistuje nic jiného, než trvalé, trpělivé a spravedlivé vedení všech vláken osudu pro každého tvora.

A i když mnohdy těžký osud našich bližních vyvolává bolest a soucit lidí kolem, je to všechno nutný následek předchozí setby jejich chtění. Děje se tak proto, že se v minulosti zachovali nesprávně, a tím byla pro ně utkána vlákna, která od nich nemohou odpadnout jinak, než zpětným prožitím.

Přitom platí, že i to nejmenší, čemu lidé nepřikládají žádný význam, je zachyceno rukama tkalců osudu a přeměněno na záření, které se po čase stává součástí našeho osudu. Může to být například slovo, čin, nebo třeba jen lhostejný postoj v myšlenkách k něčemu, co se děje v našem okolí.

Vždy se nakonec ukáže, jaký byl náš skutečný vnitřní stav. Ukáže se každý nedostatek citlivosti, kdy jsme nebyli schopni projevit zralý, vnitřně vnímavý přístup k nějakému vnějšímu dění tam, kde jsme se právě nacházeli řízením osudu.

Vzestup vzhůru ke Světlu, k prožívání radosti a harmonie spočívá ve správném nastavení našeho vnitřního chtění. A tím správným nastavením je snaha poznávat to, jak dosáhnout harmonie prostřednictvím ušlechtilého a čistého přístupu k druhým lidem.

Kvůli tomuto jsme na Zemi! Kvůli ničemu jinému! Máme kráčet cestou, která nás má vést k zušlechtění naší osobnosti a našeho vztahu k bližním natolik, že se už nebudeme potřebovat vracet na Zemi, abychom na ní odkládali své chyby a provinění, způsobená našim nedostatkem citového a citlivého vnímání života.

Staňme se proto mnohem více vnímavější k tomu, čemu se dnešní svět posmívá a považuje to za slabost. Není to však žádná slabost! Jde o nesmírně cenné projevy našeho citového nitra, když usilujeme projevovat laskavost a soucit s druhými.

Lidé, kteří toto odmítají, se ale potom nemohou divit, když se to nyní, v proroky předpovídaném Soudu, kolem nich náhle rozpoutá a dotkne se jich to takovým způsobem, který otřese vší dosavadní povrchností a otupělostí.

Kdyby byli lidé citlivější a vnitřně vnímavější vytušili by, jak se nad celým naším světem i nad každým jednotlivcem shromažďují tmavé mraky vší dosavadní karmy. Každá hodina, ba každá minuta, která zůstává do jejího hmotného projevení, je obrovský dar. Je to nesmírně vzácný čas, ve kterém můžeme uskutečnit naši přeměnu na člověka dobrého, čistého, laskavého a duchovního. Tím můžeme pozitivně ovlivnit svůj osud v jeho ještě neprojevené podobě. Můžeme tak zlomit hrot vlastní karmy, nebo ji úplně odvrátit.

Běda však, pokud tuto dobu správně nevyužijeme, a to jemné a dosud neprojevené, co se vznáší nad námi, udeří bez zábran a v plné síle se projeví fyzicky a materiálně. Potom už bude pozdě něco změnit a pak nám zůstanou už jen oči pro pláč. Vážným a včasným obratem k lepšímu však toho všeho můžeme zůstat ušetřeni. Je to jenom na nás!