Velká očista přichází! Jasné vysvětlení podstaty tohoto fenoménu

Extrémní přírodní dění v podobě záplav, zemětřesení a požárů, nebo společenské napětí v podobě války, převratů a nepokojů, a již ani nemluvě o předchozí pandemii, to vše je hmatatelným a očividným důkazem toho, že se něco děje. 

Že dochází k něčemu neobyčejnému, co vyvolává doslova var v oblasti přírodního a společenského dění.

Co je to?

Je to postupně zvyšující se intenzita paprsku Božího Světla, které vyvolává na zemi Velkou očistu. Tento paprsek působí na lidi v první řadě vnitřně, a to přesně tak, jako jarní paprsky slunce na půdu a na všechna semena, skrývající se pod povrchem. Paprsky jarního slunce vše doslova vytahují ven zpod země na povrch a nutí to, aby to vyrostlo a viditelně ukázalo, čím to je. Zda užitečnou rostlinou. nebo plevelem.

A stejně je to také s námi! Paprsek Světla očisty působí na naši osobnost a doslova z ní vytahuje ven na světlo vše, co se v ní skrývá. Dokonce i věci, o kterých jsme my sami nepředpokládali, že je v sobě máme. Všechno, i to nejskrytější v nás, se začíná projevovat navenek, aby nám samotným i lidem kolem nás ukázalo svou skutečnou podstatu. Aby se ukázalo, zda je tato podstata dobrá, nebo špatná.

Když je to, co z nás vychází a vyrůstá dobré, pociťujeme vnitřní radost, vnitřní jas, chuť radostně tvořit, budovat a pracovat. Pociťujeme tichou vděčnost Stvořiteli za vše, čeho se nám dostává.

Když je ale to, co z nás vychází a vyrůstá na povrch špatné, v našem nitru začne bouřit vztek, nenávist, nevraživost, nebo prožívání nenaplnění, strachu a deprese.

Nenaplnění, strach, deprese a podobné stavy jsou například důsledkem toho, že nám chybí vnitřní opora v něčem pravém, skutečném a trvalém. Čili v Bohu a v hodnotách Ducha. Neboť jedině hodnoty Ducha a spojení se Stvořitelem mohou uvnitř osobnosti člověka vytvořit tak pevnou oporu, která se nezhroutí a nezakolísá. Všechny ostatní hodnoty jsou jako písek. Nejsou schopny poskytnout zdravý základ, ani oporu. Každý člověk to pod tlakem paprsku očisty začne cítit a jeho nedostatečně pevné vnitřní hodnotové ukotvení jej přivede k pocitu marnosti, ke strachu a depresi.

To vše je však pro nás pomocí! Pomocí v tom smyslu, že je nám dáno poznat, do jaké míry kvalitní hodnoty v sobě ve skutečnosti skrýváme a jací opravdu jsme.

A nutno říci, že nikdo z nás není dokonalý. V každém z nás se nachází dobré i špatné. V záři paprsku očisty to však máme poznat a očistit se od špatného. Neboť očista je sice Světlem vyvolána, ale očistit se musíme my sami. My sami musíme vybělit svá roucha!

Máme to ale velmi usnadněno tím, že se nám zviditelní vše, co je v nás. Že se to stane zjevné. Naše očišťování má probíhat tak, jak jej děláme na zahradě. Plevel, tedy věci špatné a nesprávné, máme ze své osobnosti vytrhat a užitečné, ušlechtilé rostliny máme zalévat a starat se o ně.

V současnosti žijeme v období rozhodujícího zápasu každého člověka o sebe sama. Zápasu o to, co je v nás čisté a pravé. V tomto zápase nám nemůže pomoci nikdo jiný. Každý ho musí vybojovat sám za sebe a sám v sobě. Máme poznat sami sebe, zbavit se svých špatných vlastností a naplno v sobě rozvinout všechno dobré. Naše duše se má stát nádhernou udržovanou zahradou, plnou květin rozvinutých ctností a svěžích plodů dobra, lásky, spravedlnosti a čistoty.

Lidé, kteří pochopí vážnost doby a začnou v tomto smyslu pracovat na zušlechťování zahrady své duše, Velkou očistou projdou, protože se očistí a stanou se novými, na základě čehož se před nimi otevře nová, neuvěřitelná kapitola jejich bytí a další existence ve stvoření.

Lidé, kteří nepochopí vážnost doby a budou ignorovat tlak Světla k nezbytné přeměně osobnosti, lidé, kteří nechají zarůst zahradu své duše divokým plevelem, protože odmítají duchovně pracovat na sobě samých, žel očistou neprojdou, protože brána nové dimenze bytí zůstane před nimi zavřená.

Zásadní otázka v této vážné situaci proto zní: Co v sobě přednostně rozvíjet, abychom byli schopni očistou projít?

Jsou to dva základní pilíře, které se od dob Krista nezměnily. Prvním je rozvíjení lásky ke Stvořiteli a druhým je rozvíjení lásky k bližním.

Láska ke Stvořiteli se má projevovat především činem. Čili tím, že se snažíme stále vědoměji poznávat, chápat a naplňovat Vůli Stvořitele, čehož výsledkem má být život, žitý v co největším souladu s Vůlí Nejvyššího. Aby nikdo nemohl říci, že neměl možnost poznat, pochopit a naplňovat Vůli Stvořitele, postaral se náš Otec nebeský o to, aby svou Vůli dokonale vysvětlil a jasně manifestoval. Stalo se tak v Poselství Grálu, které je v dnešní době Velké očisty k dispozici každému otevřenému člověku.

Do tohoto bodu je třeba ještě zahrnout i to, že se máme snažit stát lidmi citu. Neboť Stvořitel vložil do srdce každého z nás základní schopnost rozlišování mezi dobrým a špatným ve formě svědomí, projevujícího se citem. Proto je člověk skrze cit a citové vnímání schopen kráčet životem správně, pokud o to dbá a nedopustí, aby mu jeho cítění zastřela chladná rozumová racionalita. Náš cit, který je Božím hlasem v nás, se neustále snaží zasahovat do našeho života ovlivňovat naše životní rozhodnutí. Naslouchejme proto svému vnitřnímu hlasu a řiďme se jím, protože se nás vždy snaží směřovat na cestu dobra, lásky, čistoty a spravedlnosti. Pozorně mu proto naslouchejme a s důvěrou kráčejme po jím ukázaných cestách

Tolik k prvnímu bodu, týkajícímu se lásky k Pánu a nyní pojďme k druhému bodu, týkajícímu se lásky k bližním.

V první řadě je to úcta k bližním, projevující se snahou nezpůsobit jim žádnou újmu a neublížit jim ani v myšlenkách.

A v druhé řadě je to snaha pomáhat bližním. Pomáhat jim v jejich velkých i malých obtížích. Pomáhat jim pozemsky, nebo duchovně.

Možnost pomáhat druhým je v dnešní době ten největší dar, poskytnutý Láskou Boží všem lidem k jejich vlastní záchraně. Ten, kdo se snaží pomáhat druhým, může v současnosti nejrychlejším a nejjistějším způsobem směřovat ke Světlu. Tuto příležitost má opravdu každý a je pouze na něm, do jaké míry ji využije.

Kdo vážně vykročí cestou lásky ke Stvořiteli a cestou lásky k bližním, a bude jí neochvějně kráčet, půjde cestou Světla a v jeho nitru se rozhoří Světlo. V jeho duši vyroste silná důvěra v Boha a v jeho nitru zavládne mír. Rozprostře se v něm jas zářivé míruplnosti, který začne vyzařovat zevnitř navenek. Svým vyzařováním důvěry v Boha, svým vyzařováním hlubokého vnitřního míru a svým vyzařováním přesvědčení jistoty vítězství hodnot Světla se takový člověk stane velkou pomocí pro své bližní. A to vnitřně, skrze světlé vyzařování své osobnosti, jakož i navenek, prostřednictvím vnějších pomocí, které je schopen svým bližním poskytnout.

Takhle to má být! Skrze pomoc jiným máme tu největší příležitost pomoci sami sobě, abychom všichni společně mohli projít Velkou očistou.