V době stupňování nenávisti zní volání k míruplnosti

Kdo chce i nadále žít v našem stvoření, musí si osvojit trvalý život, naplněný vnitřním klidem a mírem. Jedině toto může člověku zajistit jeho další, budoucí bytí.

Proč? Protože nitky všeho ostatního lidského chtění budou tkalci osudu ve velkém třídění, které v současnosti probíhá, označené jako postrádající čisté a míruplné naladění, vyžadované v Soudu Božím Světlem. Tato podmínka působí ve všech úrovních našeho stvoření a jako nepřekonatelná závora brání duším lidí po jejich fyzické smrti vstoupit do jemnějších a světlejších sfér, prozářených Světlem.

Vnitřní klid a mír! Míruplnost! Jak toho dosáhnout? Na jakém základě to vybudovat?

Určitě ne na základě toho, co se děje v naší společnosti i ve světě, plném nesmiřitelného rozdělení mezi lidmi, plném vzájemné nenávisti, konfliktů, válečného vraždění a odhodlání fyzicky zlikvidovat lidi jiného názorového spektra. Takové něco nám určitě nepřinese vnitřní klid a mír.

A co nám ho přinese v době, kdy se dostává na povrch ta největší lidská ubohost a zvrácenost?

Přinese nám ho zaměření ne na to lidské, ale na to Boží! Na Světlo Páně, které přichází k Soudu a svým tlakem dostává lidstvo k varu.

Světlo Páně přichází a přináší své vítězství na Zemi! Ať už se bude dít cokoli, všechno ve skutečnosti směřuje k dobrému. A právě z tohoto vědomí, z vědomí blížícího se velkého vítězství Světla má vyrůstat náš vnitřní klid a mír. Z toho má pramenit naše míruplnost. Naše odhodlání žít s jinými lidmi v klidu a míru.

Světlo Páně přichází, aby zvítězilo a přineslo lidem život na Zemi, naplněný klidem a mírem. Podmínkou a vstupenkou do nové doby je proto míruplnost. Míruplnost, žitá již nyní, kdy v tlaku Světla kulminuje všechno špatné, aby ukázalo svou pravou tvář a aby se nakonec zhroutilo.

Přicházející Světlo Páně svou vše přemáhající silou definitivně určuje hranici, kam až smí vystoupit dosavadní nečistota a nedostatečnost vývoje lidského duchovního druhu. Pro jedny se to stává ohlašovaným vysvobozením a pro druhé v tom spočívá vážné varování.

Vážně je to v tom, že další budoucnost lidí je podmíněna čistou míruplností jako nedílnou součástí vyzařování jejich nitra, což je svědectvím skutečného duchovního pokroku člověka na jeho cestě do duchovního domova.

Míruplnost nese lidské duše vzhůru ke Světlu!

Míruplnost je projev zralosti ducha, kráčejícího k ráji.

Míruplnost je ve spojení s živým poznáním Pravdy podmínkou pro otevření brány do věčného života.

Takovéto míruplnosti je však žel většina lidí zcela vzdálena, protože se v nich stále nachází vůle po odplatě, pomstě a nenávisti. Nastává však čas, kdy se také v našem pozemském světě spouští dělící stěna, která nedovolí, aby za její hranici proniklo něco z dosavadního způsobu života. Něco, co obsahuje nečistotu, vzkypení, nebo přání pomsty a odplaty bližním.

Proč jen lidé nechtějí vidět, že právě tímto druhem nesprávného vnitřního nastavení velké části populace je náš svět po tisíciletí strháván do koloběhu trvalého odpykávání, ze kterého se lze vysvobodit jedině odpuštěním a míruplností.

Žel, po tisíciletí zde vládne nutnost odpykávání, namísto Světlem požehnaného pokroku vzhůru pro jednotlivce i celý život na Zemi. Rychle se však přibližuje doba, kdy začne být viditelná oná zaslíbená síla Světla, která přinese úplně jiné dění, než je tomu dnes.

Dnes ještě panuje všeobecná domněnka, že neexistuje vůbec nic, co by mohlo efektivně zasáhnout do lidské svobodné vůle, a z toho se odvíjejícího svévolného chtění a myšlení lidí. Lidé ve svém odtržení od skutečné duchovní reality našeho stvoření žijí stále v představách, že je jen jejich věc, co si myslí o světě a o druhých, co si přejí a prosazují, a co dělají. Že je to limitováno pouze pozemskými zákony jednotlivých zemí.

Lidé se domnívají, že v rámci těchto zákonů mohou prosazovat své chtění bez ohledu na to, zda tím způsobují bolest, nebo škodu svým bližním. Současní lidé nepřipouštějí existenci nějaké vyšší Spravedlnosti, spojené s vracejícími se zpětnými účinky.

Kvůli do sebe zahleděné domýšlivosti rozumu se lidé stali zcela zaslepeni vůči poznávání čehokoli vyššího. Proto jsou schopni vnímat jen to, co pochází z jim stejnorodých podmínek, ale vůbec nevnímají to, jak funguje Stvořitelem uspořádaný chod všech věcí.

Nešťastní lidé, kteří zůstávají slepí v čase pro ně životně nejdůležitějším, protože si nechtějí připustit, že v dnešní době Světlo Páně zasahuje do osudových vláken tvořených chtěním lidí a s rozhodující ostrostí odděluje vše, co je vzdáleno čistému a harmonickému druhu, který jediný zůstane zachován pro příští dobu.

Ale i přesto, že o tom dnešní lidé nevědí vůbec nic, nemůže to nijak změnit chod blížícího se dění. Skutečná realita je taková, že po určitou dobu SE UŽ VŠECHNO TOTO DĚJE a ve vláknech spřádaných bytostnými tkalci osudu se naplňuje Soud, který zasahuje všechno to, co je Světlu vzdáleno svým cizorodým zachvíváním. Posíleno a ochráněno je jen to, co je moudrostí Páně označeno jako jediné správné pro lidský duchovní druh. A to je čisté, míruplné a dobrotivé naladění našeho nitra.