O tom, jak vedou po smrti lidské duše zoufalý zápas o život

Pozor! Kde není v současnosti snaha o klid a mír v duši, kde není snaha o míruplnost a mírumilovnost, tam nemohou být tkalci osudu tkaná dostatečně silná vlákna pro budoucí bytí člověka.

Neboť závora Světlého záření velkého, probíhajícího Soudu nedovolí další bytí žádnému životu, který zůstane vzdálen míruplné harmonii stvoření.

Kdyby jen lidé na Zemi mohli vidět zápas lidských duší, které nic netušící vstoupily na druhý svět a tam se setkaly s neúprosným požadavkem, stojícím jako zeď a nedovolujícím jim postupovat do Světlých výšin. Zápasící duše se snaží zoufale v poslední chvíli prosvětlit svůj šedivý a tíživý duševní šat čistšími nitkami míruplnosti. Ve vroucím zápase o své bytí se snaží v sobě probudit míruplnost, která je ale zároveň trvale otřásána nevlídnými podmínkami živoření v šedivosti bytí dané nízké úrovně.

Je to zápas o bytí a nebytí! Na Zemi se o něm nic neví a nastává u velké části duší ihned po odchodu z pozemského těla. Duše touží vzhůru, ale nemohou, protože odvykly od všeho, co se zachvívá ve Světle. A právě míruplnost je možností záchrany, která umožňuje přivyknout Světlu. Probuzení míruplnosti je poslední záchranou, která je podávána jako lano v temnotě tajícím duším.

Kdyby na Zemi existovali opravdu jasnovidní lidé, schopní vidět i trochu dále, museli by s nejvyšší naléhavostí mluvit o této závoře, nacházející se na cestě ke Světlu. Museli by upozorňovat na zápas duší, který je součástí velkých proměn jemnějších úrovní. Jejich pravá schopnost vidět by vedla k výzvám k probuzení živého samostatného cítění a především k výzvám k vnitřnímu i vnějšímu míru, který jediný otevírá cestu do dalšího bytí.

Světlo vyzývá k probuzení citového života člověka!

Světlo vyzývá k probuzení k míruplnosti v lidském nitru a k jejímu viditelnému projevování vůči všemu kolem sebe!

Temno však vytvořilo názor, že míruplnost znamená slabost, bezvládnost a odevzdané jednání. Je to však rozumová past, protože naopak platí, že míruplnost v jednání vyžaduje v současnosti opravdovou sílu ducha.

Míruplnost, aby z ní mohla být tkaná osudová vlákna k záchraně ducha i pozemského těla, potřebuje nejvyšší živost a vnitřní sílu, protože potřebuje překonat všechny slabosti v člověku, aby dokázal projevit míruplnost v každodenním jednání v životě.

Je to tedy úplně naopak, protože na hrubost, necitlivost, úskočnost a útočnost vůči bližním je třeba mnohem méně síly, neboť je to na Zemi něco běžného. Lidé, kteří postupují mechanicky v myšlení a jednání vůči bližním k tomu nepotřebují sílu duchovního druhu, ale stačí jim jen síla jejich vůle.

Avšak projevovat míruplnost v dnešní zlomové době znamená jít samostatnou cestou, která není prošlapaná a proto vyžaduje sílu ducha. Neboť míruplnost není mezi lidmi vítána a často je důvodem k posměchu a protivenstvím.

Pokud ale míruplnost plyne z ducha trvale a projevuje se ve všem jednání, vyvolává magnetickou přitažlivost u všech lidí, kteří jsou ještě sami v sobě nakloněni k dobrému. Je to zákonitý děj, ale je k němu zapotřebí vynaložení všech sil člověka, aby poskytl tkalcům osudu potřebné, čisté a jasné plynutí míruplnosti ze svého nitra.

Tím se pak vytváří kolem takového člověka světlo a v něm se oslabí a rozpustí všechna vracející se špatná osudová vlákna. Dojde tak k rozuzlení na základě slabého symbolického dění, nebo vše zcela zanikne v novém, trvalém záření míruplnosti, protože síla těchto nových osudových vláken zcela prozáří všechno to, co se má ještě vrátit. Tím se člověk osvobodí a probíhající dění velkého Soudu nad lidstvem mu přinese jen požehnání a posilu pro vše, co má ještě uskutečnit na Zemi.

A tak, jak bylo mluveno o současném zápase lidských duší o své bytí a nebytí v jemnějších úrovních nad Zemí, rovněž je možné mluvit o radostném díku, proudící z nitra těch, kteří zvítězili a v jejich duši zavládl míruplný stav. A tento stav je nese téměř samočinně vzhůru, do stále vyšších a světlejších úrovní, naplněných krásou a štěstím.

Svět zde u nás na Zemi i tam v jemnějších úrovních se chvěje v současném dění přelomu věků. Všemi světlými dušemi to prostupuje jako příslib nového přílivu Lásky Páně, která dává tkalcům osudu tkát už jen to, co je spojeno se Světlem. Jen čistota, světlo a mír v lidském nitru v sobě nesou příslib dalšího trvání.

Každý, kdo to pochopí, ať udělá vše pro změnu sebe sama, aby se vlákna jeho chtění zachvívala už jen ve Světle.