O smrti v době Soudu a o dalším směřování duší

V současném, proroky předpovídaném Soudu, budou mnozí lidé fyzicky odvoláni z naší Země. Smrt sama o sobě není špatná, protože bytí pokračuje i po ní. Špatné je něco úplně jiného!

A sice to, kam se bude muset ubírat spousta lidských duší po smrti.

Pro jedny to bude cesta dolů, do hlubin, jako zákonitá odpověď na jejich předchozí způsob života. Budou kvůli němu odděleni od požehnání dále přetrvávat ve stvoření Páně.

Pro druhé to bude cesta, směřující vzhůru, do jemnohmotných úrovní, kde budou smět jejich světlejší duše přebývat do té doby, než se budou moci vrátit na Zemi, aby v očištěných pozemských podmínkách mohli dokončit svůj duchovní vývoj a pak vstoupit do blaženého duchovního domova - do ráje.

Znamená to tedy, že ne všichni, kteří budou muset fyzicky odejít z naší Země během Soudu, jsou snad špatní. Odejít ze Země proto neznamená ihned být odsouzen k zavržení.

Smrt mnohých bude důsledkem tlaku Světla, které žene vše dopředu a vnáší zvýšený pohyb do dosud duchovně ospalého běhu života na Zemi. Proto se smrt v Soudu dotkne mnoha lidí, avšak přece jen budou existovat určité výjimky.

A to u jednotlivců, kteří se svou čistotou a zářivostí vyšvihli na stupeň, kdy nad nimi svítí vysoká ochrana duchovního druhu. Jen takovým jednotlivcům se může dostat podpory a oni budou procházet událostmi Soudu bez úhony. Na konci tohoto dění zůstane na Zemi zástup takových lidí, kteří budou opravdu pokorní a citově dostatečně otevření, protože k tomuto stavu budou přivedeni prožíváním, odehrávajícím se kolem nich i nich samotných.

Budou to lidé, kteří ve vnitřním zápase nechají zvítězit svého ducha nad dědičným hříchem - tedy nad přehnanou rozumovostí, které podléhá většina současníků.

Paprsek Syna Člověka přináší zvýšení síly, pomáhající bytostným služebníkům – přírodním bytostem v jejich působení do takové míry, jak to lidé dosud neznali. A to kvůli tomu, aby mohli zrychleně osekat přebujelý rozum v lidském jednání.

K působení přírodních bytostí, které přinese nelehké prožívání, bude zároveň připojeno pomáhající, milostiplné záření pro zrychlené probuzení citu, aby se v lidském jednání mohla začít probouzet pravá pokora před Stvořitelem a jeho Moudrou Vůlí.

Na Zemi proběhne velké třídění. Avšak toto třídění nebude spočívat v tom, že někdo zemře. Třídění se nenaplní samotnou smrtí, ale tím, co bude následovat po ní.

Po smrti očekává radost těch, kteří budou smět pokračovat dál na cestě svého vývoje, zatímco druzí budou v pláči, nebo v zuřivosti tlačení stále více a více do hlubin, kam patří vše, co se nedokáže polepšit, protože to v sobě zadusilo všechny záchvěvy dobra.

Jeden zástup se bude skládat z malého počtu vzkříšených a blažených, kteří smějí stoupat vzhůru až do duchovního domova. A také z velkého počtu radostných, kteří na své cestě musí ještě dozrát a projevit více zářivosti svého ducha, ale díky jejich současné svítivosti citu a dobrého chtění jim stále zůstává možnost dalšího bytí.

Avšak ti, kteří již nemají naději, jsou ihned po odchodu ze Země tlačeni do hlubin, do blízkosti jemnohmotného rozkladu. Jen málo lidských duší z této smutné druhé kategorie se ještě probudí, aby v poslední chvíli zatoužily po Světle a po Dobrotivosti Stvořitele.

Zatímco se budou pod zvýšenou silou Světla třídit tyto dvě kategorie lidí na prahu druhého světa a dělit se na dobré, zdravé, nebo nedobré a shnilé ovoce ducha, na Zemi budou v nelehkém dění umírat další a další lidé.

Toto těžké prožívání zkruší mnohé, kteří nakonec zapomenou na svou vlastní pýchu a domýšlivost, až nakonec zůstane jen jejich cit. A skrze cit se v prosbě Stvořitele o pomoc dokáží otevřít pomáhajícím, láskyplným proudům, tvořícím nedílnou součást Světla Syna Člověka.

Lidé duchovně zralejší mají procházet těmito událostmi vědomě a s důvěrou, že Světlá ochrana je nevystaví prožívání, které by je muselo zasáhnout více, než je nutné.

Budou moci procházet tím vším s vnitřním jasem a s vědomím, že se celí odevzdali do náruče Milosti Páně a jejich nároky nebudou obsahovat nic navíc, než to, co je potřebné k jejich čistému a zdravému životu na Zemi. Tím budou utvářet formu nového pozemského lidstva, která bude přebírána postupně dalšími lidmi. Těmi lidmi, kteří zůstanou zachováni, aby zjasnili svého ducha v současném pozemském těle.

Bude to přinášet nejrůznější prožívání, ale nikdo se nemá obávat, protože nenastane nic, co by odporovalo účinkům Moudrosti Stvořitele.

Dojde k naplnění slov, že ani vlas nepadne z hlavy člověka, aniž by to nebylo chtěno Vůlí Nejvyššího.

Čisté, podobné jasnému lesku hladiny jezera, má být proto nitro člověka, aby Vůle Páně nemohla na něm objevit nic, co by mělo být zasaženo a co by člověka odhodilo stranou, aby nemohl na Zemi vytvářet překážky v posunu k nové době očištěného lidstva.

To nejcennější, co je pro každého nás věcí dalšího bytí, nebo nebytí, je probuzení citové vroucnosti. Je vzkříšení vroucnosti citu, jakož také poznání velikosti Stvořitele, který se ve své Moudrosti a Lásce dívá vždy na skutečný duchovní cíl člověka a k tomuto cíli vše láskyplně směřuje.

Tento cíl a cesta k němu jsou vyjádřeny ve Slově Syna Božího Ježíše a také v Poselství Grálu, přineseném Pánem Ježíšem Kristem zvěstovaným Duchem Pravdy.