O pokladu nade vše! O pokladu dobrého chtění!

Existuje obrovský rozdíl mezi tím, co je ceněno lidmi na Zemi a tím, co je ceněno samotnými zákony stvoření, reprezentujícími Vůli Nejvyššího.

Všeobsáhlé chtění k dobru je základní výbavou lidské duchovní jiskry na počátku jejího bytí. Mladičká duchovní jiskra nemůže jednat jinak, než tak, že je magneticky přitahována všude tam, kde se nachází radostné tvoření a radostná výstavba.

Principem dobra je přestoupena a touží ho stále prožívat, aby směla spoluvytvářet dobro a štěstí pro všechny kolem sebe.

Naše duchovní nitro ze své podstaty potřebuje vždy znovu a znovu vyzařovat do prostoru své nadšení pro život a touhu po spolu zachvívání se s ostatními lidmi v souladu s Vůlí Stvořitele, čili čistě, spravedlivě a harmonicky.

Na Zemi, při vtělení, to už však není tak jednoznačné, protože zde je třeba překonat všechny ostatní touhy. Neboť hmotných potřeb a tužeb je velmi mnoho.

Je zde hlad, potřeba spánku a určitého pohodlí. Je zde potřeba tělesné blízkosti s druhými lidmi, potřeba zaopatřit děti i všechny nejbližší osoby. A je tu ještě mnoho jiného, čemu má být učiněno zadost, pokud lidé chtějí mluvit o dobře prožitém životě na Zemi.

Na základě množství těchto potřeb a množství možností jejich uspokojování to vyžaduje od člověka určitou vnitřní zralost k tomu, aby správně dokázal procházet pozemským životem s trvale osvíceným vědomím nutnosti udržování všeobsáhlého chtění k dobru tak, aby obstál jako ke Světlu usilující lidský duch.

Tato zralost spočívá ve správném citovém hodnocení všeho, co k člověku v životě přichází a přináší mu nejrůznější prožívání.

Je to také spojeno s potřebou stát samostatně sám za sebe, tedy s nutností vymanit se z pout šedivé povrchnosti, ve které se nachází většina dnešní společnosti.

Odvážní jsou proto všichni ti, kteří se vydávají na tuto cestu i za cenu svých chyb a omylů, aby v samostatném vnitřním cítění hledali správnou cestu životem.

To samozřejmě přináší určité obtíže, a proto se to často stává důvodem ke stížnostem na nepohodlnost hmotného světa.

Všechno však k nám přichází proto, abychom na tom dozrávali a poznávali, co je v životě skutečně cenné. A také, aby v nás při prožívání nejrůznějších okamžiků ještě více vzplanula touha po všeobsáhlém chtění dobra, jako té nejlepší cesty bytím nejen na Zemi, ale i ve všech ostatních částech stvoření.

Avšak podmínkou pro to, aby se všeobsáhlé chtění dobra mohlo i viditelně projevovat, je získání jistého stupně ušlechtilosti při jednání a vystupování v pozemských podmínkách života.

Proto je třeba se s vážnou důsledností zamýšlet nad tím, že ušlechtilost ve vnějším jednání je důležitou součástí zjasnění našeho nitra i celé naší osobnosti.

V tom všem se může člověk rozvíjet zcela samostatně a nezávisle na druhých, protože k tomu nepotřebuje nic jiného, než vnitřní vůli, trpělivost a trvalé zachvívání se ve všeobsáhlém chtění dobra.

Veškerá námaha, vložená do pohybu na cestě vzhůru se pro nás nikdy neztrácí, ale naopak, vždy přináší své světlé plody.

Nemusí to být na první pohled hned viditelné, ale veškeré poctivé vroucí úsilí o vzestup se ihned otiskne do osudových vláken člověka. Oči pozemských lidí mohou něco takového snadno přehlédnout a nechat bez odezvy, ale tkalci vláken osudu z toho čerpají látku pro tkaní nových cest člověka, které k němu jednou jistě dorazí, pokud on vytrvá a od svého snažení být dobrým neupustí.

Proti zdánlivě nepřejícím pozemským podmínkám stojí jako protiváha velké tkaní vláken osudu. Ono zachycuje všeobsáhlé chtění dobra v jasných vláknech zlatavého odstínu, v čem spočívá budoucí požehnání pro takového člověka. A toto požehnání neplatí jen pro krátký pozemský život, ale i pro jeho další putování jemnějšími úrovněmi stvoření.

Jak šťastní jsou pak všichni ti, kdo mohou pozorovat po odložení svého fyzického těla, jaké požehnání k nim přichází z jejich čistých a nezištně konaných projevů dobra vůči jiným lidem během života na Zemi.

A žel, ve stejnou dobu ti, kteří se na Zemi považovali za dostatečně chytré, aby svým jednáním dobra vůči bližním šetřili, nebo ho druhým úplně upírali, ti s hrůzou zjišťují, jak tím promeškali to nejcennější, co jim mohl poskytnout čas jejich pozemského života.

Existuje totiž obrovský rozdíl mezi tím, co je ceněno lidmi na Zemi a tím, co je ceněno samotnými zákony stvoření, reprezentujícími Vůli Nejvyššího.

Rozdíl je tak propastný, že lidem, kteří se ještě dokážou duchovně probudit, to v prvním momentě přinese velké roztrpčení nad sebou samými. Budou roztrpčeni z toho, že se nechali obalamutit druhými v podsunutí lži, že konání dobra se nevyplácí.

Běh zákonů Páně je však bude neúprosně hnát dál, aby to všechno napravili a mohli být opět přivedeni na Zemi, aby jim bylo dopřáno v novém životě znovu zápasit o dobré chtění ve svém nitru.

Takových však nebude mnoho, protože velká část lidstva se odklonila od podstaty dobra natolik, že jim to už neumožňuje další duchovní vývoj. Tito lidé promeškali všechno, co mohli.

Je to ve skutečnosti prosté a jednoduché. Ve všeobsáhlosti a v celkovém naladění nitra člověka k dobru spočívá páka, která vede vše správným směrem.

Každý, kdo v současnosti vkládá do svého chtění jen vůli k dobrému a zároveň usiluje o ušlechtilost ve svých vnějších projevech, je obklopen ochrannými zářeními Světla a s jejich pomocí je veden vzhůru, k výšinám duchovního domova.

Probuďme proto v sobě vnitřní odhodlání a odvahu k nastoupení cesty všeobsáhlého dobra.