O neštěstí, které se stává po smrti duším, připoutaným k matérii

Bolest pozůstalých, která může být v jistém smyslu oprávněně nazvaná sobeckou, zadrží mnohé duše v blízkosti Země a ony se na základě toho vzdávají přirozeného vstupu do proudu Sthyx, který se jim nabízí po přechodu na druhý svět.

Normální je, že duše člověka je po fyzické smrti vtažena do proudu služebnice Sthyx a na základě zákona stejnorodosti je na takzvaném druhém světě přivedena přesně tam, kam patří. Často však dochází k tomu, že silná vnitřní vůle duše způsobí její vymanění z dosahu proudění Sthyx. To nastává například ve chvíli, kdy se duše nemůže odpoutat od někoho blízkého, kdo přebývá ještě na Zemi, nebo je jiným způsobem vázána na něco pozemského.

Pokud má duše v sobě takové silné chtění a dokáže se vymanit z přitažlivosti proudění služebnice Sthyx, zůstane trčet připoutaná v astrálním prostoru poblíž Země. Zde pak duše zůstává z vlastní vůle vystavena vlivům, kterých je velké množství, neboť tento astrální prostor je podobný pozemskému světu. Duše jsou zde různorodé ve své zralosti a ve svých způsobech, jak se chovají k sobě navzájem. Ale i přes vlastní různorodost zůstávají v okolí Země, protože mají společné to, že je něco váže k našemu pozemskému světu, nebo k něčemu, co z něho pochází.

Navzdory své různorodosti jsou tedy společnými obyvateli astrálního světa a jejich vzájemnost je mimořádně úzká. Je tomu tak proto, že hranice fyzického těla, a tím jistého vzájemného respektu a odstupu, který nabízí život na Zemi jsou odstraněny, a proto jsou vzájemné vlivy duší na sebe silnější, bezprostřednější a nezřídka i mnohem více vzájemně zraňující.

Ochrana fyzického těla je pryč a citlivější záhal astrálního druhu prožívá mnohem intenzivněji vše, co se tady, v této části bezprostředního posmrtného bytí odehrává. Ať už jde o čistší, nebo temnější jednání.

Mnohé duše, které se zde zdržují kvůli vlastní bolesti, nebo bolesti svých blízkých z jejich odchodu ze Země, prožívají utrpení z okolních vlivů, které je často možné nazvat doslova očistcem.

Ale i v tom je pouze nejvyšší Spravedlnost, protože duše zde zůstávají z vlastní vůle, z důvodu připoutání se na něco pozemského. A to i přesto, že bezprostředně po jejich odchodu z fyzického těla jim byl ihned nablízku pomáhající proud vznešené služebnice Sthyx, aby je zanesl do míst, kam svým duševním založením patří.

Jejich vlastní vůle však potlačila přirozený děj milostiplného proudu Sthyx a jeho odmítnutím na určitou dobu, která však může trvat i déle, vzdaly se tyto duše možnosti vstoupit do míst, možná světlejšího druhu v jemnohmotných úrovních.

Znovu se tento proud přiblíží k duši až na základě vroucného volání, ve kterém je silná touha opustit svět astrálního okolí Země a pokračovat dále na cestě stvořením. Volání musí být vroucné, aby prorazilo cestu k proudu Sthyx, který se mezitím vzdálil. Může k tomu však napomoci čistá promluva blízkých duší, které se za dotyčného modlí, ať již na Zemi, nebo v jiných úrovních stvoření.

Stejně tak působí i období velkých dějů, probíhajících ve stvoření, kdy dochází k milosti opustit astrální svět duší v blízkosti Země. Jedná se o pravidelně se opakující významné události, jako je každoroční proudění Síly Ducha Svatého do stvoření na konci května, proudění Lásky Stvořitele do stvoření v období Vánoc, jakož také proudění Čistoty Nejvyššího začátkem září.

Tehdy se proud Sthyx přibližuje k duším, které se ve svém připoutání na pozemské zapomněly dívat více dopředu na svou další duchovní cestu. V těchto dobách se v astrálním světě doslova „otevírají nebesa“ a proud Sthyx je po nějakou dobu milostiplně připraven odnést probuzené duše na místa, která na ně čekají v naplnění velkého zákona stejnorodosti.

Jako vážné upozornění má být v této souvislosti zdůrazněno, že právě hořekování a neovládaná bolest pozůstalých mohou strhnout duši z její přirozené cesty a stát se tak překážkou pro vstup blízkého člověka do míst, kde by mu bylo volnější a radostnější.

Bolest pozůstalých, která může být v jistém smyslu oprávněně nazvaná sobeckou, zadrží mnohé duše v blízkosti Země a ony se na základě toho dobrovolně vzdávají přirozeného vstupu do proudu Sthyx, který se jim nabízí po přechodu na druhý svět. A to všechno jen proto, aby zůstaly nablízku těm, kteří naříkají při jejich fyzické smrti. Zdržovaná přehnaným smutkem pozůstalých se duše doslova zapomene v astrálním světě a musí pak určitý čas putovat jeho šerem, protože jen tak může zůstat nablízku těm, kteří za ní truchlí.

A i kdyby ona sama patřila do nějaké z jasnějších úrovní, které na ni čekají, zůstává u Země a jen a jen kvůli svým blízkým se vystavuje dotěrnosti mnoha nečistých duší, připoutaných k Zemi skrze své slabosti a vášně. O uspokojování těchto vášní sice částečně přišli ztrátou svého fyzického těla, ale nahrazují to tím, že se přiživují na prožívání vnitřně nečistých lidí na Zemi. Mnohé čistší duše pak prožívají stav zděšení z tohoto pekelného šílenství v astrálním světě, kterého musí být do určité míry účastny.

Kdyby lidé na Zemi žili jen o trochu čistěji, mnoho z tohoto zla by se z astrálního světa rychle vytratilo, protože temným a na vášních závislým duším by chybělo zachycení na pozemskou stejnorodost. Jejich jediným přáním by pak bylo urychleně dosáhnout úrovní v hlubinách, které více odpovídají jejich duševní podobnosti. Samé by se pak vrhaly do proudu služebnice Sthyx, aby je zanesl na místa, odkud by už nemohly ovlivňovat pozemský svět lidí. Tímto způsobem by se astrální svět osvobodil od nízkosti a dnešní temnoty, která ho jako kalný, žlutý, mlhový opar prostupuje a zatěžuje po celá tisíciletí.