O něčem neuvěřitelně jednoduchém a neuvěřitelně krásném

Žijeme v obrovském stvoření, jehož jednotlivé světy a úrovně jsou vzájemně propojeny. Tvoří jednotný celek a jeho obyvatelé o sobě vědí a vzájemně se podporují. Jen lidé se odčlenili z tohoto celku a jdou svou vlastní cestou.

Cestou rozumového materialismu, odtrženého od celku stvoření a od snažení jeho obyvatel, kráčejících ke Světlu.

Co to lidem reálně přináší, můžeme vidět na kvalitě života kolem nás. Můžeme to vidět u jednotlivců, v rodinách, ve společnosti i ve světě. Můžeme vidět nevraživost, napětí, agresivitu, spory, bezohlednost, chamtivost, egoismus, nečistotu a mnoho jiného, co není dobré. Můžeme vidět, jak se lidé ve vzájemné nenávisti zabíjejí a toto zabíjení má potenciál přerůst až do sebezničení.

Každý, kdo se nad tímto vším hlouběji zamýšlí, může snadno pochopit, že je to cesta nesprávná. Že vyzdvihování rozumového pohledu na svět a zaměření se pouze na materiální prospěch je omyl, který toto všechno zapříčinil. Je to omyl, který nás oddělil od celku stvoření a od jeho obyvatel, žijících v harmonii a radosti.

Mají-li lidé konečně dosáhnout míru, radosti a štěstí, musí se hodnotově znovu začlenit do celku stvoření. Musí hledat a najít spojení s jeho obyvateli a spolu s nimi vykročit cestou Světla. Musíme s nimi navázat kontakt a spolupráci, aby nám pomáhali jít správnou cestou.

Mezi nám nejbližší obyvatele jiných úrovní patří bytosti přírody, nebo jinak řečeno, bytostní. Každému jednotlivci nejblíže stojící bytostní jsou tkalci osudu. Je v zájmu každého člověka navázat kontakt s těmito bytostnými a rozvinout s nimi spolupráci tak, aby koberec osudu, který tkají, byl pro nás jedině cestou Světla, štěstí, míru a radosti.

Ukažme si proto, jak spolupracovat s těmito bytostnými a dosáhnout toho, aby pro nás formovali jen radostný osud.

Poznání tohoto tajemství spočívá v poznání podstaty služby, kterou má vykonávat lidský duch ve stvoření. Musíme pochopit, co je naším hlavním posláním a jak máme my lidé ve stvoření správně působit.

Toto naše správné působení je tak jednoduché, že je až lidmi dneška ve své jednoduchosti nepochopitelné. Nedokáží pochopit a přijmout, že by to všechno mohlo být opravdu až tak prosté. Ale ono to takové skutečně je, protože podstatou pravé služby lidského ducha ve stvoření je prožívání čisté radosti, naplněné díkem Stvořiteli.

V tomto spočívá základ práce lidského ducha! V takovémto druhu jeho vnitřního nastavení a v takovémto druhu jeho vyzařování, proudícího z něj ven do stvoření. Jestliže člověk v tomto směru naplňuje svou službu, dojde k jeho propojení s celkem stvoření a celé stvoření začne pracovat pro něho a v jeho prospěch.

V této jednoduché skutečnosti je pro nás skryta podstata všeho. Všechno v nás se musí odvíjet od čistého vnitřního prožívání děkovné radosti. V tomto je skryto i tajemství spojení s bytostnými tkalci osudu, protože na základě takovéhoto našeho vnitřního nastavení mohou bytostní formovat vlákna pro rozvoj zdravého, svěžího, radostného, čistého a harmonického světa, přinášejícího požehnání všem tvorům. Je to to nejjednodušší a nejprostší, co je od každého člověka očekáváno.

Ale žel, jak již bylo zmíněno, pochopit to je pro dnešního rozumového člověka problém, protože se domnívá, že opravdu hodnotné může být jen to, co je rozumově složité a rozumově namáhavé. Pokud je takový člověk postaven před jednoduchost, okamžitě začne pochybovat, zda je to správná cesta a zda to může přinést dobrý výsledek. Není to však nic jiného, než typický projev nedůvěry rozumu ve všechno prosté a jednoduché.

Avšak právě v tomto spočívá nejstrašnější omyl rozumových lidí, neboť potřebné spojení s bytostnými služebníky a souznění s celkem stvoření je možné dosáhnout jen na základě čisté vnitřní radosti a radostné vděčnosti za Boží Láskyplnost.

Ale i přesto, že se něco takového setkává s odmítáním a posměchem rozumových lidí, tentokrát, pod tlakem soudící síly paprsku Syna Člověka, lidstvu i jednotlivcům nezbude nic jiného, než se tohoto nesprávného postoje zbavit. Neboť jinak jim hrozí zničení. Neboť starý věk rozumového lidstva definitivně končí a v paprsku Světla Syna Člověka začíná nový věk. A v něm nebude možný jiný vývoj, než jen ten, který se opírá o vroucnost citu, postavenou nad veškerou materiální nízkost a všechno prospěchářství rozumu.

Chce-li člověk konečně zaujmout správné místo ve stvoření v souladu se Stvořitelem chtěným působením, chce-li začít spolupracovat s bytostnými služebníky, ale i s duchovními pomocníky, úplně prvním a nejzásadnějším krokem k tomu je schopnost vyzařovat do svého okolí radost a čistotu vlastního ducha. Radost a čistotu vlastního citu.

Lidské vyzařování čistoty a radosti dává bytostným tkalcům osudu možnost formovat potřebná vlákna k tomu, aby se vše kolem nás začalo zlepšovat. Aby tam, kde nyní přetrvává bolest a utrpení, zavládl mír a harmonie. Jedině takovýmto naladěním nabývá člověk spojení s celkem stvoření a stane se vědomým spolupracovníkem se všemi bytostnými.

Lidé musí pochopit a uvědomit si, jaký zázrak spočívá v jejich vědomě dávajícím vyzařování lidsky duchovního proudění radosti. Proto ať se každý vzchopí a svým vyzařováním čisté radosti a radostného díku Stvořiteli se správně zařadí do velkého koloběhu dávání a braní v našem stvoření.

Kdo se vydá touto cestou nakonec pozná, jakou to má obrovskou cenu, protože mu to umožní osvobodit se od mnoha minulých karmických vláken. Neboť jen v pravém úsilí svěží práce radostného ducha může nastat v karmických vláknech takový posun, který nám přinese osvobození a vzestup.

Není proto na co čekat! Je třeba se ihned pustit do radostné práce ducha na změně našeho světa na svět mnohem lepší a světlejší pro všechny jeho obyvatele.