O čtení z oblak a o proměnách forem Pravdy

Lidé dneška jsou neustále upřeni pouze k matérii země a nedokážou pozvednout svůj pohled vzhůru. Nedokáží ho pozvednout k nebesům a upřít oči na nádheru oblak, formovaných vzdušnými sylfy.

My lidé ve hmotném světě jsme zvyklí na stálost forem. A přece i tady se formy mění, i když jen velmi pomalu. Například zevnějšek člověka je jiný, když je dítětem, jiný když dospívá a jiný ve stáří. Vnější formy se mění, ale člověk zůstává stále stejný. Jako příklad nám může posloužit také voda, jejíž základní kapalné skupenství se mění jednou na plynné a jindy na tuhé.

Krásným příkladem proměnlivosti forem jsou oblaka. Sylfové, neboli přírodní vzdušné bytosti, je ustavičně formují a mění do nejrůznějších podob. Někdy až dech beroucí nádhera oblaků, vznikající radostným tvořením přírodních bytostí, je jejich oslavou nádhery a velikosti jediného, všemohoucího Boha.

To je jeden rozměr jejich tvořivosti a druhým rozměrem je, že prostřednictvím vzhledu oblak tlumočí svá poselství lidem na zemi. Jsou to poselství, určená ne jejich analytickému rozumu, ale jejich srdci a citu. Kdybychom byli citově otevřenější a naše citové vnímání by nebylo tak blokováno rozumem, mohli bychom svým srdcem číst z oblak poselství bytostných.

Lidé dneška jsou však neustále upřeni pouze k matérii země a nedokážou pozvednout svůj pohled vzhůru. Nedokáží ho pozvednout k nebesům a upřít oči na nádheru oblak, formovaných vzdušnými sylfy. Nedokáží skrze tuto nádheru otevřít své srdce a nechat k sobě proudit poselství, zprostředkovávaná přírodními bytostmi. Každý den to máme neustále před očima! Každý den se můžeme učit schopnosti číst z oblak.

Neustále se měnící oblaka nám zároveň naznačují důležitou skutečnost, že čím je něco jemnějšího charakteru, tím rychleji se u toho mohou měnit vnější formy. Do čím vyšších a jemnějších úrovní nad hmotnou zemí bychom se dostali, tím by byla tato skutečnost očividnější. Bytosti, žijící ve vyšších úrovních stvoření bližších Světlu, mění pod jeho zvýšeným tlakem ustavičně své formy, které jsou utvářeny do nejnádhernějších projevů krásy.

Tyto skutečnosti platí do tečky pro všechny přírodní bytosti, které se vždy zjevovaly různým národům světa v rozdílných formách, přizpůsobených tomu, aby je lidé mohli vnímat. Aby je mohli vnímat na základě svých schopností a své zralosti. Různé dávné národy je viděli jinak a dali jim jiná jména, ale ve skutečnosti to byli vždy ti samí bytostní.

Z proměnlivosti vnějších forem bytostných pramení rozdílnosti, odlišnosti a nesourodost s jinými národy. Rozdílnosti však měly být překlenuty poznáním, že přírodní bytosti se zjevují všem lidem čistého a pokorného chtění. A protože bytostní nejsou vázáni na pevnou formu svého vzhledu, nezáleží jim na tom, jak je lidé vnímají, nebo nazývají, ale leží jim na srdci to, aby lidé znali a přijímali moudrost, která se v jejich tvůrčí práci nachází. Neboť skrze jejich poznání se mohou přiblížit k poznání Vůle Stvořitele. Základní podmínkou k tomu je čistá, prostá vnitřní otevřenost a dětská důvěra.

A teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. K poznání, že také Pravda, přicházející z Výšin, kde je pod tlakem Světla zcela přirozená proměnlivost forem, přicházela na zem vždy v takovéto proměnlivosti. Přicházela k různým národům světa vždy v jiné formě, přizpůsobená jejich vnitřní zralosti.

Proto se formy zvěstování Pravdy na zemi tak liší. Proto zde máme tolik náboženství. A přestože jsou jejich vnější formy rozdílné, duchovně otevřený člověk je schopen vnímat za jejich vnější rozdílností jednotné jádro. Je tragédie, že takto vnitřně otevřených lidí bylo vždy málo. Jedině proto se mohlo stát, že jednotlivá náboženství a vyznání stála nepřátelsky proti sobě a jejich stoupenci se dokonce vzájemně zabíjeli.

Takovýmto způsobem slepí však nebyli lidé jen ve vztahu mezi jednotlivými náboženstvími, ale také v rámci jednoho náboženství. Kristus, který přišel po Mojžíšovi, mluvil o téže Pravdě, ale předestřel ji jinou formou a přinesl také něco nového. Zákoníci a farizeové, celý život studující Písmo, nebyli schopni v rozdílnosti formy znát tutéž Pravdu, hlásanou Mojžíšem. Proto obviňovali Krista, že se rouhá. Toto byl také jeden z důvodů, proč usilovali o jeho smrt a nakonec ho zavraždili.

Kdyby byli celou věc posuzovali nejen rozumem, který se zaměřuje na vnější formy, ale citem, který je schopen jít do hloubky a vnímat skutečné jádro a podstatu, nikdy by nemuselo dojít k takové tragédii.

Ale protože se to lidé stále nenaučili, zcela jim unikl příchod dalšího velkého Zjevení ze Světla, které přišlo k pomoci v době soudu ve formě Poselství Grálu. Toto Poselství je poslední záchranné lano, přinášející lidem možnost záchrany před pádem do duchovního rozkladu. Avšak jedině oni sami se ho musí chopit a musí po něm začít šplhat ke Světlu. To za ně nikdo neudělá! To musí udělat každý sám za sebe. Musí se chopit záchranného lana Pravdy a usilovně se po něm posouvat vzhůru, aby se zachránil z potápějícího se Titanicu a nezahynul ve studených vodách hmotného světa, pomalu směřujícího do rozkladu. Nastávající rozklad strhne s sebou každého, kdo se není schopen zachytit Světlého lana pomoci a ve svém zaměření pouze na matérii je vůči všemu lhostejný.

V současnosti žijeme v proroky předpovídané době soudu, kdy neschopnost zdravého cítění, neschopnost samostatného uvažování a neschopnost pronikat k podstatě, skrývající se za proměnlivostí vnějších forem, může člověku přivodit smrt, nebo poškození zdraví. Například tak, jak se to dnes děje mnohým lidem, kteří se dali důvěřivě, nebo pod nátlakem očkovat během pandemie.

A v duchovní oblasti je to ještě zásadnější, protože když člověk není schopen v nové formě poznat to, co přichází, nebo pochází z Pravdy, promeškává svou poslední příležitost duchovní záchrany a přijde o celé své bytí. Jeho jméno bude vymazáno ze zlaté knihy života.

V dnešní době jde každému z nás o všechno. A my se buď konečně duchovně pohneme dopředu, nebo úplně o všechno přijdeme.