Nic nesmí vznikat za cenu utrpení druhých!

Lidé jsou přesvědčeni o tom, že cokoli, co se má ve společnosti viditelně prosadit a co má mít úspěch, musí být prosazeno prostřednictvím velkého vlivu a velkých událostí.

To znamená, že co se nestane v našem světě dostatečně velké, viditelné a vládnoucí, je považováno za slabé a méněcenné. Právě proto je historie lidstva naplněna tolika boji, tolika válkami, tolikou bolestí a karmickým utrpením z toho vyplývajícím.

Síla, moc, vliv a velikost představují dlouhodobou hnací sílu vývoje na Zemi. Podle toho se řídí i současný svět, protože je to vnímáno jako správné. Dnes je to sice rozumem chytře skrýváno, ale ve skutečnosti platí, co platilo vždy – že jen silnější má nárok na život.

Z tohoto důvodu se lidé domnívají, že má-li se svět změnit, musí být pro tu, nebo onu myšlenku získána, nebo donucena většina. Platí přesvědčení, že jedině skrze velký počet lidí se může na naší Zemi něco opravdu prosadit.

Takto je to zažité jako něco osvědčeného, což potvrzují historická fakta. Postaveny jsou na tom i všechny plány do budoucnosti.

Ve skutečnosti však taková cesta lidskému duchovnímu druhu vůbec nepřináleží, protože důsledkem toho je otupělost, vypočítavé přívrženectví, šplhunství, kariérismus a v konečném důsledku snaha přehlížet bolesti druhých při dosahování svých vlastních pozemských cílů.

A je-li tato cesta přesvědčování mas prosazována násilím, pozdější kolaps vždy ukáže, že to nebylo v souladu s Božími cestami vývoje na naší Zemi. Tak tomu bylo po celá tisíciletí, která jsou vnímána a tisíciletí vlády temna.

Světlo však potřebuje jít mezi lidmi jinými cestami. Změna, která má přinést posun k lepšímu, nemá jít cestou velkého vnějšího prosazování. Potřebuje vycházet z něčeho úplně jiného.

Skutečné změny, které jsou chtěny Vůlí Stvořitele, a směřují k harmonickému vývoji lidského pokolení, spočívají vždy v první řadě v osvojení si správného budování toho nejdůležitějšího, co se zachvívá uvnitř člověka – v jeho vůli k dobru a k čistému jednání s druhými.

Tento základ se potřebuje stát vlastnictvím jednotlivců a až z něj se mohou postupně formovat vnější podmínky a nastavení soužití s druhými.

Pokud se totiž toto přeskočí, pak se nakonec vždycky všechno zhroutí. Ale lidé jsou nepoučitelní a stále se snaží prosadit své povrchní vnímání toho, co je správné.

Domněnky lidí, že nejprve musí změnit velké vnější poměry a pak se to doplní vnitřním obsahem, jsou nesprávné a jdou proti Vůli Stvořitele, i když to může být myšleno dobře.

Lidé se domnívají, že velké činy, měnící svět a dějiny, ospravedlňují bolest způsobenou všemu, co je nepatrné. Dokonce pro to mají i lidové pořekadlo: „Když se kácí les, létají třísky!“

Ale v tom se obrovsky mýlí a netuší, že to nikdy nemůže být ospravedlněním pro jakékoli jednání, které surově ubližuje menším a slabším. Ve stvoření to takhle nebylo nikdy Stvořitelem nastaveno!

A právě proto jde téměř všechno lidské jednání převážně proti Vůli Stvořitele, protože nemá v sobě vědomí potřeby souladu s celkem. Vědomí potřeby brát ohled na celek. To znamená, že ať děláme cokoli, nesmí to nikdy poškozovat, nebo zraňovat celek.

Skutečné umění života lidského druhu spočívá v tom, že se snaží usilovat o souzvuk s velkou cestou pravého vývoje ve stvoření. A touto cestou je vždy jen konání ušlechtilého dobra. Dobra, které není projevováno jen v určité záležitosti, k určitým lidem, nebo tvorům, ale dobra, které sleduje všeobsáhlost čistého a ctnostného jednání zcela ve všem a vůči všemu. Jedině na tomto základě může být vybudováno všechno velké a největší.

Tím nejzákladnějším, v čem spočívá síla člověka, je správné utváření lidské vůle a lidského chtění. A toto utváření se má opírat o to nejčistší vnitřní naladění člověka.

Čisté a dobré naladění vyzařuje odstíny fialového druhu. Nečisté a nedobré naladění vyzařuje kalnou mrtvolnou žlutou. Pro stvoření je mnohem cennější třeba i ten nejslabší odstín fialového druhu záření, než velké činy, které zdánlivě mění vnější věci a formují historii, avšak záření to vše doprovázející potvrzuje, že základ vyvěrá z pramene, který je pro Světlo nepřijatelný a zavrženíhodný.

No a tím prvotním a jediným správným základem je to nejčistší vroucí chtění člověka.

A protože všechny velké věci vyrůstají z těch nejmenších, je důležité věnovat pozornost právě tomuto při všem, co děláme. Úplně vše se musí odvíjet od čistého, vroucího chtění ducha, šířícího fialové vyzařování, protože jedině toto v sobě nese základ pro požehnanou, světlou výstavbu.