Lavina Světla se dává do pohybu! Jak to ustát?

Ve všednosti dní, v návalu povinností, v povrchní zábavě a ve snaze si užít své těžce vydělané peníze lidé nevnímají, že žijeme v zásadní době. V době očisty a soudu!

Čas nastal a před staletími předpovězené dění se dalo do pohybu. Světlo Páně se kumuluje v blízkosti země a zasahuje vše, co se na ní nachází.

Zasahuje také lidi a na každého z nich účinkuje přesně podle toho, v jakém stavu se nachází jeho nejniternější podstata. Velké rozdělení lidstva už začíná a vyvolává společenský var všude kolem nás.

V zásadě však bude na nás stupňování tlaku Světla účinkovat dvěma způsoby. Jedněch přiblíží více ke Světlu, protože v jejich nitru bylo živé více to dobré, zatímco druhé, jejichž nitro je naplněno nesprávným a nedobrým chtěním, přivede totéž dění ke zrychlenému pádu.

Mnozí se pod tlakem Světla projeví jako sebestřední rozumáři, snažící se vychytrale jen o naplnění svých sobeckých plánů. Snažící se jen o pozemské výhody, o nadvládu nad druhými a v těžkých dnech, které přijdou, pouze o svou vlastní fyzickou záchranu.

Ale největší počet bude těch, kteří zůstanou naprosto bezradní. Jejich rozumový pohled na svět se pod tlakem Světla zhroutí, avšak jejich duchovní jiskra bude tak slabá, že dotyční lidé nebudou schopni projevovat žádné vlastní, osobní postoje ve vztahu k dobru a zlu. Budou schopni jen povrchního přijímání vnějších názorů, bez vlastního živého vyciťování, zda je to opravdu špatné, nebo dobré.

Tito lidé se stanou oběťmi vlastní povrchnosti. Nedělají zlo a nepřiklánějí se ke špatnému proto, že by byli ve své podstatě zlí, ale proto, že jsou vlažní. Neboť se odnaučili hlouběji uvažovat a nechávají se manipulovat ke špatnému. Proto tvrdě doplatí na ztrátu živé, citové pohyblivosti vlastního nitra a na neochotu hlouběji samostatně uvažovat.

Lidstvo bude vlastní vinou po určitou dobu vystaveno útokům fúrií a harpyí, které si samo vytvořilo vlastním nečistým a nenávistným způsobem myšlení. Tyto formy zla a nenávisti se budou zachycovat v myšlenkách a ve vědomí lidí, přechovávajících nevraživost a nenávist. To v mnoha vystupňuje až nesmiřitelnou nenávist, která se začne projevovat ve hmotném světě v podobě vzájemných konfliktů, válek, nebo společenského pnutí.

Každá myšlenka a každé slovo, směřující ke stupňování vzájemné nenávisti a zla, se však obrátí proti tomu, kdo to uvedl do života. Pod tlakem Světla to dospěje nakonec k tomu, že všechno zlé a temné začne na sebe vzájemně útočit, aby se zničilo, živeno a poháněno nenávistí mezi lidmi.

Úplně všichni budou tlakem Světla vytrženi ze svého klidu a dohnáni k nutnosti zaujmout nějaký postoj k událostem, valících se světem, aby se ukázalo, nakolik je v nich ještě živé vnitřní cítění ducha, nebo nakolik již podléhají smrtelnému duchovnímu spánku.

Mnozí lidé, kteří jsou vnitřně živější, čistší a hledající dobro, pod tlakem téhož dění začnou žít pro druhé. Začnou v nadšení pracovat na podpoře osvíceného života na zemi, ve kterém poznají smysl svého bytí. Jejich duch takovýmto způsobem rychle zesílí a získá na zářivosti, protože jejich upřímná snaha o dobro celku najde spojení s Dobrotou Stvořitele, kterou budou posíleni.

Jak se tedy v nadcházejícím dění správně zachovat? Jaký vnitřní i vnější postoj k němu zaujmout, abychom všechno to neodvratně přicházející dokázali pozitivně zvládnout?

V našem životě můžeme pohybovat pákou vlastního chtění buď vzhůru k dobru, nebo dolů ke zlu. V jednoduchém chtění dobrého a čistého v každé chvíli dne spočívá cesta k vítězství a ke Světlu. Opravdu nic víc k tomu není třeba. Pouze snaha být čistý a projevovat dobro v každé chvíli.

V nadcházejícím dění, které je v podstatě už tady, nám na základě naší svobodné vůle zůstává na výběr, zda se ze všech sil zaměříme už jen na dobro a snahu o udržení čistoty myšlenek, nebo se poddáme svým chybám a slabostem, a ty nás strhnou dolů.

Dnešní doba je dobou, ve které k nám pod tlakem Světla proudí důsledky všech našich minulých i dávno minulých činů, aby byly rozuzleny a vyrovnány. Proto k mnoha lidem může proudit dobro z jejich minulých životů, avšak jejich současná mdlost a duchovní vlažnost bude negovat všechno přicházející požehnání a ochranu v tom spočívající.

Jiným lidem zase hrozí těžká karma, avšak jejich silné současné chtění dobra, čistoty a touhy po Světle může mnohé negativní rozpustit a darovat jim sílu k pravému životu, žitému ku prospěchu bližních.

Nemáme proto váhat už ani minutu a trvale čistým, dobrým chtěním si máme razit cestu dopředu, k překonání chladného, vypočítavého rozumu, který dosud ovládal naše vědomí. To, co se má v nás prosadit, je náš cit v jeho živosti, čistotě a dobrotivosti, proudící z ducha. Kde takovýmto způsobem nebude v nadcházející době člověk vnitřně stát, tam se mu nedostane žádné pomoci ze Světla.

Všechno staré se hroutí a k zemi se přibližuje to nové a Světlé. Přestaňme se proto poutat na to staré. Nesklouzávejme k nečistotě, k nenávisti a ke zlému. Budujme ve svém nitru to nové, co si váží čisté a láskou naplněné smýšlení v každém člověku. Neboť to nové, co přichází, otevírá prostor už jen pro prosté a ušlechtilé jednání lidí. Prostor pro vzájemné, láskyplné soužití lidstva na zemi.

Je proto třeba urychleně odložit všechny dosavadní představy o životě, postavené na vypočítavosti rozumu a zaměřit se na to jediné, co je správné. Na to, co z nás živě proudí v čistém, dobrém a vlídném chtění. Jedině toto obstojí v síle Světla, které přichází.

Mezi lidmi už začalo a v brzké době se ještě více vyhrotí velké pnutí. Jako světlý vítěz jím bude moci projít jen ten, kdo začne přijímat své bližní, jako sebe sama. V lidech se musí probudit živá touha po Světle, spojená s vědomím, že také druhý člověk je naprosto stejný. Že také on touží po Světle. V tomto společném úsilí a snaze se máme vzájemně podporovat.

Požehnáni jsou všichni ti, kteří již nyní dospěli k poznání potřeby laskavého napomáhání druhým na jejich cestě ke Světlu. Skrze toto své snažení budou ochráněni před útočícími pokušeními stát se ve své pýše nenávistní a přející druhým lidem zlo, bolest a utrpení.