Komu se dostane pomoci v probíhajícím Soudu nad lidstvem?

K Zemi přicházející Světlo Syna Člověka přináší změny netušených rozměrů. Všechno, co zde bylo zažito po tisíciletí, bude vytrženo z ubíjející nízkosti.

Bude to vyděděno a odváto do hlubin zapomnění, aby konečně mohl nastat očekávaný, ale dosud nikdy nenaplněný mír mezi lidmi.

V nesnázích a otřesech, valících se k lidstvu, však zároveň působí i záření pomáhajícího a ochraňujícího druhu. Dosud bylo na Zemi v pozadí, protože dosavadní samolibé lidské počínání a z něj pramenící důsledky zcela překrývaly téměř ztracené záření naděje a východiska.

Proto je třeba vědět, že naším vesmírem nyní proudí spolu se silou a mocí vítězného Světla Syna Člověka, přinášejícího Soud také záření, které zprostředkovává milostiplnost a útěchu všem, vážně se duchovně snažícím.

Všude tam, kde jsou lidé zmateni falešnými náboženskými výklady, všude tam, kde vládne nejistota a obava, jak to s námi dopadne, všude tam přináší Světlo Syna Člověka vedle své soudící přísnosti zároveň zjasnění, posilu a naději. Je-li totiž splněno ono základní v člověku, čili čistá a pokorná snaha o vzestup ducha v jeho čestném jednání s druhými lidmi, pak může obdržet dar pomáhajícího a milostiplného záření Světla.

Kde vystupuje ze chtění člověka záře upřímného a z hloubky nitra proudícího úsilí o čisté a spravedlivé jednání ve všech záležitostech, tam se může přiblížit záchranný proud Světlého záření, přinášející osvobození a občerstvení.

Světlé záření přechází mezi lidmi a působí všeobsáhle. Nerespektuje lidské názory a ustanovení. Svou pomoc nepodmiňuje příslušností k tomu, či onomu náboženství, hnutí, filozofii, nebo politickému zařazení. V tomto směru platí, že nikdo nemá na toto záření milostiplnosti nárok, pokud svou lidskost zaměnil pouze za vnější strnulý vývěsní štít, bez vnitřní živosti a ušlechtilosti. Zároveň však má na něj nárok každý, kdo se upřímně vnitřně snaží přibližovat k naplňování čistého, lidsky důstojného života.

Spory církví a náboženských vyznání, střety názorových a politických směrů nemají žádnou moc nad člověkem, který se rozhodne kráčet životem v úctě a ohleduplnosti vůči svým spolubližním, a trpělivě hledá soulad se zákony stvoření, které reprezentují Vůli jejich Tvůrce. Vnější věci nemohou zasahovat do jeho cesty, pokud to on sám nedovolí svou vnitřní ztrátou svobody.

Po tisíciletí trvající závislost na příslušnosti a na povrchním zařazení se do nějaké skupiny dospěla v současnosti ke svému konci. Přichází změna, která může děsit otrocky závislé příznivce nejrůznějších směrů, avšak vnitřně zdravým lidem přináší tato změna ochranu, posilu a občerstvení.

Nechme proto stranou všechny spory a střety názorových proudů. Přenechme je zaníceným fanatikům, lidem domýšlivým a toužícím ovládat druhé, protože je to nicotné ve srovnání s výjimečným děním, které probíhá. Každý jednotlivec se má vymanit z pout strnulosti a prázdných frází, které jasně svědčí o nepochopení Stvořitelem chtěného života.

Cesta životem má být vnitřně svobodná a samostatná, protože jedině v tom se skrývá možnost vnitřního duchovního pokroku. Má-li člověk v sobě takové snažení, dostává se mu tím naděje na východisko ze všech starostí a obtíží, protože Světlo k němu vysílá již nyní, v této chvíli, své pomáhající záření. Je ochraňován Světlem Syna Člověka a tím samotným Stvořitelem. Svou odvahou kráčet cestou samostatnosti si otevírá cestu k posile, přitékající k němu z účinků Vůle Nejvyššího, protože osobní postup vpřed v čistém, čestném úsilí člověka je Bohu milý.

Působení zákonů stvoření mu umožňuje čerpat vždy více a více vnitřní síly z výšin Světla. Podmínkou ke spojení této síly s člověkem je trpělivá a pokorná snaha o vnitřní pokrok, spočívající v poznávání a naplňování moudrosti, obsažené ve vlastním citovém prožívání. Nikdo nemusí být ztracen, jestliže on sám najde v sobě sílu k vnitřnímu probuzení svého ducha, který k dennímu vědomí člověka přimlouvá citem.

Milost Páně všech světů se sklání k Zemi! Její Světlo upravuje cestu každého člověka tak, aby jej vedlo k duchovnímu cíli, tedy k duchovnímu domovu – k ráji. Přesto Světlo ve své milostiplnosti často pomáhá také v malých věcech pozemského druhu, jestliže člověk prosí Nejvyššího o pomoc v tom, či onom.

Syn Člověka má na všech místech stvoření zástupy svých služebníků, pracujících na moudrém naplnění vřelých proseb, tryskajících v pokoře z hloubky nitra lidí. Syn Člověka pomáhá v jediný okamžik milionům, aniž by tím byl zatížen a rozptylován ve svém vznešeném vládnutí celému tvoření. On vysílá svou pomoc ke každému obyvateli stvoření, pokud ji o ni kdokoli poprosí v čistotě a v pokoře.

Kdo si v dnešní době zoufá a hledá záchytný bod pro své tápání v životě, může nyní směle pozvednout hlavu. Má-li v sobě skutečnou vůli k dobru a ke Světlu, přibližuje ho to k pomocem, při kterých je cenné už jen samotné uklidnění mysli, poskytující záblesk východiska. Každé vroucí volání o zprostředkování síly k činu bude vyslyšeno.

Vězme tedy, že spolu s mocnými silami, přinášejícími Soud mnohým vnitřně duchovně vlažným lidem, přichází zároveň Boží milost, která v jednotně s přísnou Spravedlností působí jako hojivý balzám pro všechny ty, kteří jsou čistého srdce. Světlo Syna Člověka přináší k Zemi Soud, ale zároveň pomoc, podporu a vysvobození.

Pozvedněme svoje nitro k proudům nádherného, milostiplného záření. Klíčem k němu je živá, procítěná modlitba.

Záření Světla je zde, aby pomáhalo každému, kdo touží po pravé a skutečné opoře svého bytí. Kdo touží po naději, východisku, vysvobození a blízkosti Boží.