Samozřejmě existuje ještě další možnost, která uvádí, že na konci omezeného pozemského období nedojde k žádnému rozdělení "na ty, kteří se pozvednou a ty kteří zaniknou", ale všichni poznají pravdu...

To jste si vymyslel, nebo to někde opsal? Takovou slátaninu jsem již dlouho nečetl

Ja by som to tak povedala, že netreba rozmýšľat o tom, koľkokrát sa rodíme, ale ako a či naozaj žijeme.

Jde o to, že když si připustíme, že by to tak mohlo být, tak pak máme větší pochopení pro ostatní lidi, neboť kdo ví, kým jsme byli v některém z našich minulých životů. Žijeme tady v dualitě, takže aby si naše duše došla ke skutečné moudrosti, musí zažít oba protipóly. Protipólem dobra je zlo. Když si připustíme, že jsme tady třeba opravdu někdy už byli a možná jsme tady tehdy i spáchali něco velmi zlého, pak nejspíš už nebudeme soudit a budeme mít soucit i s lidmi, kterými bychom jinak třeba opovrhovali. No, a také pak můžeme projevit více vděčnosti za to, že do tohoto života jsme se narodili jako někdo, kdo má tu možnost konat dobro. A rázem není na co si stěžovat.