Každý, kdo jen trochu chce, to cítí! Odbíjí hodina dvanáctá!

Přicházející Světlo Páně vyvolává v našem vesmíru oživení a zvýšený pohyb. Nutí všechno, aby přineslo své plody. A proto vystupuje v zesílené míře na povrch i to, co se nachází uvnitř lidí žijících na Zemi.

Na jedné straně vystupuje na povrch neklid, nedůvěra a nespokojenost. Na druhé straně touha pomáhat, jednat nezištné dobro a povzbuzovat druhé. Všechny možné lidské vlastnosti vystupují navenek, aby se projevily a aby přinesly ovoce. Ať už ovoce dobré, nebo špatné, přesně podle vnitřního stavu člověka.

Největší část lidstva skrývá v sobě ve své vlažnosti jedno i druhé. Lidé nejsou ani úplně špatní, ani úplně dobří. To by se mohlo zdát jako docela příznivé, ale jako příznivé to mohou vnímat jen lidé. Tlak Světla nebere v úvahu tento stav vlažnosti, protože oživuje a přivádí ke zvýšenému pohybu naprosto vše bez rozdílu.

Mnohý člověk se tím vystavuje nebezpečí, že jeho slabosti a špatné vlastnosti, které jsou v něm zakořeněny, a kterým on sám nevěnuje vůbec pozornost, musí nakonec pod tlakem Světla vyvolat nějaký negativní děj, nebo událost. Na základě toho se dotyčnému přitíží na misce vah Soudu v ruce Syna Člověka a on pak musí být zasažen úderem soudícího meče. Duchovní vlažností a neochotou měnit se k lepšímu, smrtelně ohrožuje v dnešní době každý člověk sebe sama. Je to velmi vážné ohrožení, kterému se lidé vystavují.

A Světlo se stále zesiluje a nutí všechno ke stále vyššímu pohybu tak, jak je to předurčeno Vůlí Stvořitele, která vyslala k zemi svého Syna. A On přichází, aby jako ohlášený Syn Člověka dokončil velký kruh předchozího vývoje a přinesl zásadní posun v té části stvoření, kde se vyvíjejí lidé, aby jednou byli schopni dozrát natolik, že budou moci projít bránou, vedoucí do blažených zahrad duchovního domova.

Příklon k dobru a k čistému životu je proto nyní to nejdůležitější, čím se mají lidé zabývat v každém okamžiku dne. A to ve svém vlastním zájmu. Každý z nás se musí v tomto směru stále zlepšovat a snažit se trvale udržovat ve svém čistém snažení.

Zvláštní však je, že v tuto dobu nezbytné, intenzivní práce na sobě samém, považují mnozí za nejdůležitější soudit a sledovat druhé, co dělají, jací jsou a co by měli změnit. V době největšího požadavku na změnu sebe sama, v době, která je označována jako odbíjení dvanácté, v milostivě poskytnuté poslední lhůtě, určené ke zjasnění našeho nitra, je to pro velkou část lidí to poslední, čemu se chtějí věnovat. Domnívají se, že umí skvěle poradit druhým a jsou rozčarovaní, když druzí nejednají podle jejich slov.

Stvořením však zní volání: „Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni!“ A to už není rada, ale zoufalé volání duchovních pomocníků, kteří shora vidí, jak se v tom proviňuje každý člověk. Drahocenný poslední čas, darovaný k činu osobního duchovního znovuzrození, je tak promarněn v nicotnostech.

Tlak Světla, který stále zesiluje a proniká všemi záhyby lidského nitra, proto pro mnohé přináší ono strašlivé „Pozdě!“ „Pozdě“ pro vše, co by mohlo přinést pozitivní obrat v osudu člověka. A až nakonec vyprší opravdu poslední lhůta, začne se ozývat prosení a naléhání, snažící se změnit již nezměnitelné. Jako odpověď však bude znít znovu a znovu ono hrozné „Pozdě!“

Nás všechny čeká velká přísnost v rozdělení toho, co je čisté a co nečisté. V této přísnosti je jediná možnost ozdravení života, protože jinak by si to nízké nacházelo vždy cestu k projevení se uvnitř člověka. Přísnost rozdělení zdravého od nezdravého bude provedena samočinným působením Zákonů stvoření, naplňujících Vůli Stvořitele. Toto rozdělení se projeví jako nečekané, vyhrocené negativní jednání lidí, které bude jejich soudem a po něm už nebude možná změna směru.

S bolestí budou světlí pomocníci sledovat klesání miliard lidských duchovních jisker z tohoto i druhého světa do tmy, mezi mlýnské kameny, kde bude na prach rozdrceno všechno nedobré a duchovně vlažné.

„Pozdě“ bude znít pro lidi, kteří nechtějí poslouchat opakované volání světlých pomocníků. Ti k nim ve své láskyplné pomoci stále znovu a znovu přivádějí záchvěvy citu, aby pohnuli je vnitřkem. Kvůli své hluchotě vůči těmto pomocím budou proto mnozí na samém konci své životní cesty slyšet už jen jediné: „Pozdě!“

Toto všechno přináší tlak zesilujícího se Světla, které jako příliv narůstá každý den, aby přineslo velký obrat ve hmotných světech.

To nejdůležitější ze všeho proto je snažit se ze všech svých sil zjasnit vlastní nitro v čistém a čestném úsilí o změnu sebe sama k lepšímu. K takovým lidem může jako odpověď jejich poctivému úsilí jednou zaznít: „Světlem omilostněn!“

Každý, kdo jen trochu chce, může jasně vnitřně vnímat poslední čas, darovaný člověku pro jeho obrození. Nechce-li někdo poslouchat o těchto věcech a nechce se jimi zabývat, velké dění nekompromisně určí jeho směřování. Žel, u velké části lidstva to bude směřování dolů. Jen u nemnoha to bude směřování vzhůru, k dalšímu životu a vzestupu. Rozhodnutí je ponecháno na každém člověku.

Využijme proto této vzácné poslední doby, darované Bohem Otcem ke zjasnění svého nitra a k vybělení roucha své duše.