Haerthémis! Přísná strážkyně zákona pohybu ve vesmíru

Její přesné střely útočí na mnoho lidí a její šípy označují místo, které má být zasaženo nemocí, proti které není žádné ochrany. Jediná ochrana spočívá v duchovním probuzení a v trvalém vnitřním citovém pohybu.

Každé zvíře i každý člověk, nacházející se na Zemi, je podroben principu nutného pohybu, jehož naplňování hlídá vznešená služebnice Haerthémis. Nejprve si ukažme, jak se tento princip projevuje ve světě zvířat a potom ve světě lidí.

Každý druh zvířat má předurčen určitou frekvenci pohybu a pokud nějaký jedinec projevuje sklon ke zpomalení, je ihned zasažen šípem Haerthémis. Tímto způsobem je označen k ulovení, nebo k napadení jiným tvorem. Drsnost toho působení lidí leká, ale Haerthémis toho nedbá, protože jejím úkolem je zachování zdravé síly přírodního koloběhu.

Haerthémis neúprosně sleduje každé zvíře, každého tvora a jeho zastavení, nebo třeba jen zmírnění jeho předurčeného pohybu předznamenává zásah šípem a blízkost osudového konce.

Jako určitý protipól vůči drsnému působení Haerthémis stojí poslání bytostné služebnice Haetheiné. Haetheiné chrání například mnohé zvířecí matky s jejich mláďaty před šípy Haerthémis. Dává matkám schopnost bránit se a unikat.

Haetheiné však nabízí ochranu jen těm zvířecím jedincům, kteří ji touží ze všech sil využít k plnému rozvinutí svých darů. Také například vyvinutí ochranného zbarvení, splývajícího s okolím, je darem zvířatům od vznešené Haetheiné.

Na tento dar přichází zároveň odpověď Haerthémis v maskování těch zvířat, která v příkazu jejích šípů loví označené nešťastné kusy.

Haerthémis na základě svého principu darovala dravým zvířatům zuby, zahnuté zobáky, drápy a sílu. Vyzbrojila je obratností a rychlostí.

Jako odpověď na to darovala Haetheiné zvířatům pod svou ochranou rychlost a obratnost v útěku, tvrdá kopyta a rohy k obraně. Naučila je tvořit skrýše, shlukovat se do skupin a mnoho jiného.

Tímto způsobem se zvířata všech druhů a forem, inspirovaná svými ochránkyněmi, mohla vyvíjet k vyššímu vědomí a k plnocenné síle.

Člověk svou duchovností měl ještě více zušlechtit zvířecí svět. Měl si získat lásku zvířat a měl je skrze lásku vést k vyššímu pokroku a rozvoji jejich vědomí.

Haerthémis držela vždy ochrannou ruku nad lidmi, kteří dokázali vnímat její poslání a v souladu s její službou lovili pouze zvěř, označenou jejími šípy. Tato spolupráce se však už dávno v pokřivení lidského chtění změnila v bezduché masové vybíjení všech tvorů.

A tak nyní je to právě Haerthémis, která naopak míří na tyto lovce a na mnohé další lidi svými šípy, protože jí bylo povoleno, aby se i mezi pozemskými lidmi projevila její útočnost, drsně nabádající k pohybu a ozdravení.

Její přesné střely proto útočí na mnoho lidí a její šípy označují místo, které má být zasaženo nemocí, proti které není žádné ochrany. Jediná ochrana spočívá v duchovním probuzení a v trvalém vnitřním citovém pohybu.

Světlé šípy vznešené Haerthémis sviští světem lidí a neúprosně zasahují s naprostou přesností. A v následování jejích šípů vyrážejí vpřed nejneuvěřitelnější viditelní i neviditelní tvorové, aby se vrhli na označeného člověka a spravedlivě odplatili jeho duchovní kolísání a duchovní nehybnost.

Proto bylo tolik morových ran, epidemií a nemocí, které se šířily jako neuhasitelný požár. Šípům Haerthémis se nedá uniknout, skrýt se před nimi, nebo vyvinout obranu pozemskými prostředky.

Kdo touží po ochraně před zasažením jejím šípem, ten se potřebuje vnitřně probudit a dát své osobnosti potřebný stupeň duchovní svítivosti, která jediná může ochránit před zásahem.

Pokud člověk vyzařuje čistotu a radostnost, žádný šíp na něj nebude vystřelen. A pokud šíp už snad letí, ale člověk nabude takové vyzařování, šíp jej mine, nebo ho zasáhne jen lehce.

Faktem ale je, že každý z lidí jednou přece jen bude zasažen šípem Haerthémis, a to tehdy, když náš čas na Zemi skončí a my z ní budeme muset odejít do jemnějších sfér stvoření.

Pokud se člověk snaží každý den kráčet čistě a čestně, je bdělý, neriskuje z hlouposti nebo z domýšlivosti, a v poznávání a naplňování Vůle Stvořitele směřuje k duchovnímu domovu, takový člověk, i když je kvůli nějakému svému zaváhání zasažen šípem, obdrží pomoc k vyléčení, nebo milost lehké cesty do světlých úrovní.

Vznesená Haerthémis je jednou ze zástupu velkých bytostných pomocníků, kteří svým působením pomáhají lidem na jejich cestě vzhůru. Vybízí nás ke zdravému pohybu. K pohybu těla i k pohybu ducha.

A pohyb našeho ducha, který ho dokáže patřičně rozzářit, vzniká samostatným uvažováním a samostatným procítěním všeho, co nám každodenně život přináší.