Cesta ke Světlu není o hloubání, ale o čisté radosti!

Náš svět až příliš dlouho utvářeli mnozí zlovolní, kteří pod pláštikem vývoje a pokroku ve skutečnosti sloužili temnu a jeho principu pokušení.

Neštítili se pro vlastní zájmy klamat své bližní, ovládat je a vnucovat jim představy o nemožnosti změnit způsob života na tomto světě. Snažili se v obyčejných lidech vyvolat obraz malosti a nicotnosti vůči všem, kteří se nad ně vyvyšují jako pozemsky mocní.

Je to však lež! Je to falešný obraz, zkreslující skutečnou nádheru stvoření. Je to chytrá hra temna, vytvářející během dlouhé historie obrovské zástupy zlomených a zotročených lidí, kteří byli sami o sobě čistí. A i když sami v sobě nebyli obráceni ke zlu, nechali se znejistit ve svém zdravém cítění, a tím ztratili cestu vzhůru, která se jim postupně vzdalovala kvůli temnem trvale živené nedůvěře ve Stvořitele a v jeho Spravedlivé zákony, působící ve stvoření.

Člověk však má sílu pozvednout se nad hmotný svět a kdykoli se duchovně vznést vzhůru nad vše nízké a nedobré, aby v sobě načerpal sílu osvobozujícího prožití důvěry ve Stvořitele. Každý tak může učinit, kdykoli o to vážně usiluje. Neboť jen člověk sám rozhoduje, zda bude ve své snaze o čistotu a dobro letět ke Světlu, do blízkosti Stvořitele.

Celé zástupy lidí nejsou však ještě i dnes schopny vymanit se ze spárů myšlenkového nastavení, že jednotlivci na Zemi moc nezmohou. V myšlenkách lidí se usídlila temnem podsunutá nedůvěra v duchovní sílu jednotlivce. Tato síla spočívá v čistém a odvážném přihlášení se ke Světlu. To otevírá průplavy netušených pomocí, které se mohou k člověku přiblížit a přinést mu východisko v každém okamžiku jeho bytí.

Mnozí, kteří se snaží kráčet vzhůru ke Světlu, vážně bádají v nejrůznějších duchovních spisech, zkoumají slova a texty, ale mezi prsty jim přetéká to nejcennější – skutečné osvobození svého ducha! To totiž není možné nalézt v psaném, nebo mluveném slově, protože se to nachází v lidech samotných. Duchovní svoboda se skrývá v nastoupení cesty vnitřní čistoty a míruplnosti. A zároveň také cesty radostného tvoření ve prospěch celku.

Například už jen prosté naladění čisté radosti z bytí, za které jsme vděční Stvořiteli, přináší člověku rozlet ducha vzhůru ke Světlu a přibližuje ho to k souznění s Vůlí Stvořitele mnohem víc, než všechno horečné hloubání, strachování, sebetrýznění a sebeobvinění, které je mnohými lidmi považováno za cestu duchovního pokroku. Je to ale velký klam, přinášející jen nové hloubání a z něho vyplývající utrpení. Proto pryč se vším myšlenkovým hloubáním, které dusí v člověku jeho dětsky radostné chtění.

Vždyť přece celé naše stvoření se zachvívá v jednom velkém radostném velebení Stvořitele prostřednictvím radostného bytí a radostného tvoření. Radost prostupuje vším, co žije a tvoří v našem stvoření! Proto vše, v čem tkví radost, míruplnost a čistota jako základní pohnutky, je samo o sobě přirozenou součástí běhu života podle Vůle Stvořitele. Tak prosté a jednoduché to je!

Nejrůznější negativní myšlenkové formy však neustále útočí na člověka a na jeho víru ve vše vyšší a světlejší. Myšlenkový balast útočí vůči každému prožití naděje a živého přesvědčení ve vítězství Světla. V domnění, že temno na Zemi je silnější než člověk, že jednotlivec je podřízen přesile druhých, že nemůže sám nic změnit, chřadnou mnohé duše, často obdařené velkými předpoklady pro čistou a nádhernou cestu ke Světlu.

Duchovní citové jádro uvnitř člověka však potřebuje jen to, aby do něj volně vstoupilo Světlo a oživilo v něm vnitřní důvěru v pomoc a posilu Stvořitele. Každému člověku, který čistě a poctivě usiluje o vzestup svůj i svého okolí, stačí tento záblesk jasu a naděje k tomu, aby se v něm zlomila kletba pochybností o správné cestě ke Světlu.

Tou cestou je pochopení, že pokud člověk dělá vždy to nejlepší co umí a usiluje ve svém bytí neubližovat žádnému z tvorů, jeho osobnost může směřovat vzhůru. Tímto způsobem dojde rychle k důvěryplnému, radostnému vzestupu k duchovnímu domovu, namísto trýznivého rozumového bloudění, ve kterém se ztrácí vše světlejší, jasnější a radostnější.

Člověk nemá být v žádném případě vnímán jako jednotlivec, nacházející se v pozemském negativním světě, nýbrž vždy a za všech okolností se má považovat ve své radostné síle za sebevědomého duchovního obyvatele stvoření. Stvoření, z jehož světlých úrovní se k němu sklánějí tisíce pomáhajících rukou.

Méněcennost, nízkost i všechno zlo z naší Země bude odváto za spoluúčasti těch, kteří se dokázali obrátit správným směrem vývoje. Nastane to skrze spoluúčinkování všech duchovně živých a probuzených lidí. Takových lidí, kteří v sobě otočili dosavadní nastavení zažité na Zemi a již nepodléhají vnějšímu světu, ale naopak, svobodně vyzařují sílu svého duchovního světla do okolí.

Stvořitelem je již nachystáno velké obrození života na Zemi! Když toto lidé pochopí, a ti, kteří jsou Světlem voláni to začnou pozemsky naplňovat, tehdy se Světlo plně spojí s těmito lidmi a přivede dění na Zemi k velkému vítězství.