Dano, dík za vzpomínky, mně bylo o rok víc, byla jsem stejně zmatená, zklamaná, jako všichni ostatní. Nejvíc jsme se báli o bráchu, který byl zrovna na vojně v daleké Aši.

To muselo být pro Vás zvlášť těžké, Jitko. Já byla jedináček a tak se vlastně naši báli "jen" o mně. Ve 13 je člověk většinou znuděný a moc se už těší, až bude dospělý a bude si moci dělat, co bude chtít. "Konečně.." říká si, " - mi do života nikdo nebude vandrovat". Tihle přivandrovali tak rychle a děsivě, že první, co mně napadlo bylo: "Tak a teď bude asi válka. Jak to bylo krásné v míru - vlastně ještě včera.". Ten pocit nikdy nezapomenu. Děkuji a zdravím.

Dano, to jsou moc hezky vybraná hudební díla a další ukázky. Velký dík za osobní vzpomínky na srpen 1968, tolik propojené s Vaším uměleckým a kulturním cítěním

Víte Marku rozmýšlela jsem se. Není to doba na hezké vzpomínky a už vůbec by neměla být spojována s tak krásnou věcí, jako je hudba. Hudba je ovšem zrcadlo duše. A to, co se stalo, by se nemělo jen tak dostat do odstavce v učebnicích dějepisu. Děkuji za Vaši podporu a příště už se snad sejdeme nad optimističtějším tématem.