Výchovné metody současných rodičů přinášejí spíše kyselé ovoce

Dříve byly stanoveny jisté dovednosti, které umožňovaly dětem vstup do mateřské školy. Dnes k přijetí do mateřské školy stačí přání rodičů, vyjádření pediatra a věk tří let. Tedy jakékoliv požadavky na dítě byly zrušeny. Velká část rodičů si často přeje, aby dítě bylo zařazeno do předškolního zařízení často ještě před dovršením věku tří let, pediatr se zřídka kdy postaví na odpor. Pokud si dovolí z praktických zkušeností upozornit na nějaký možný problém, rodičům se to často nelíbí a vidí jako řešení změnu lékaře. Zájmy dítěte jdou často stranou.

Dříve bylo požadováno, aby dítě znalo své jméno, příjmení a adresu. Dále, aby se umělo oblékat, svlékat, zavazovat tkaničky, zapínat oděv. Umět se najíst, udržovat čistotu, umět si vyčistit nos, respektovat pokyny dospělého, umět říci co potřebuje, dodržovat zásady slušnosti – zdravit, požádat, poděkovat. Některé mateřské školy mimo to požadovaly, aby dítě umělo vyjmenovat dny v týdnu, znalo jméno a příjmení rodičů, vědělo, kde jsou rodiče zaměstnáni a podobně. Možná se zdá, že tyto požadavky jsou lehce nereálné, zvláště zavazování tkaniček je pro tříleté dítě velmi složitou operací.

Kdybychom vzali bod po bodu tyto původní požadavky a porovnali je se současným stavem, výsledek srovnání by vypadal asi následovně. Dítě na své jméno nereaguje. Dítě se posadí a čeká, jako panenka se nechá obléknout, většinou ani neví, kam co patří. Dítě nezná běžná jídla – naopak velmi dobře zná názvy jídel z fastfoodů, je potřeba ho motivovat, krmit a dokrmovat. Rodiče často přicházejí s požadavkem, aby bylo k předškolnímu vzdělávání přijato dítě s plenami. Dítě se ani nepokouší utřít si nos, rovnou přijde za učitelkou s tekoucím sekretem. Dítě nerespektuje žádné pokyny na prvním oslovení, je nutné ho oslovit několikrát a ani to často nestačí. Většina děti s nikým z nového prostředí nekomunikuje, nebo až po delší době. Nakonec není od věci připomenout, že těžko chtít po tříletém dítěti, aby pozdravilo, když tak často nečiní ani jejich rodič.

Ale situace není tak děsivá. Dnešní děti naopak i v některých disciplinách vynikají. Umí se bránit a nenechají si nic líbit. Diskutují o všem a se všemi. Zvládají manipulovat s rodiči a pedagogy, pokud se tito nechají. Umí prosazovat svá práva a dožadovat se jejich plnění za každou cenu. Mají hodně vědomostních informací z nejrůznějších oborů. Jestli všechny tyto skutečnosti jsou lichotivé, nechť posoudí vážený čtenář.

A co by měly dnešní děti umět? Rozhodně by se měly naučit respektovat pravidla a autoritu, která je určuje, ale i diskutovat o nich. Zvládat sebeobsluhu, ale i zajímat se o nové poznatky. Komunikovat, ale i umět nepříjemnou komunikaci odmítnout. Zvládat společenské chování a přitom zůstat sám sebou.

Myslím, že vše zde uvedené stojí za zamyšlení.