Láska muže k ženě a samozřejmě i opačně nemá žádné limity. A tak se i stalo, že se mladý esesák nasazen v Birkenau zamiloval do krásné židovky z významné pražské rodiny.
Byl by to romantický zamilovaný příběh jako každý jiný. Kdyby se neodehrával v místech, kde lidský život neměl větší cenu, než několik gramů vlasů člověka, kterému život dal Bůh. V továrně smrti, v Birkenau.
Zevrubně jsem o příběhu zdánlivě nepochopitelného milostného vzplanutí psal již dříve. Podle údajů v kartotékách SS se Victor Pestek narodil v rodině rumunských Němců v dubnu 1924. Vyučil se truhlářem a jeho matka si prý přála, aby využil svého německého původu a pokusil se zařadit mezi "lepší" lidi, k čemuž nástup nacismu v Německu dával příležitost.
Pestek vstoupil jako sedmnáctiletý hoch do Waffen - SS a byl nasazen do operací v Sovětském svazu, jejichž cílem bylo vyčistit území od Židů, komunistů a partyzánů. Poblíž Minska byl raněn a zůstal ležet v lese. Takto ho našel partyzán, který ho v rozporu se zvyklostmi vedení partyzánské války nezabil. To Pestekovi umožnilo dostat se do polní nemocnice. Pozůstatkem zranění se tak stala špatná pohyblivost ruky. Pro nasazení na frontě se stal nepotřebným.
Vyslali ho tedy k řadové službě do Birkenau, což on sám později komentoval slovy: " Byl jsem nucen chovat se jako hromadný vrah a přitom mně, vrahovi, daroval život sovětský partyzán". Jindy se zase svěřil: " Nenávidím sám sebe za to, že se musím dívat na to, jak jsou zabíjeni ženy a děti. Chtěl bych něco udělat, abych zapomněl na zápach pálícího se masa a mohl se cítit trošku čistší". Tato jeho vyjádření zaznamenali českoslovenští vězni Vítězslav Lederer a Alfréd Wetzler. Oběma se později podařilo z pekla v Birkenau uprchnout, prvnímu z nich se zásadní pomocí právě Victora Pesteka.
Součástí Pestekovi touhy po očistě bylo i zalíbení, které našel v židovské vězenkyni Renée Neumannové. Pestek se rozhodl ji za každou cenu pomoci a zachránit ji život a slíbil ji, že stejně tak se postará i o její nemocnou matku. Konstruoval jeden plán za druhým. Řešil též problém, že i kdyby se mu podařilo z Birkenau Renée a jeji matku dostat, že nezná prostředí na území Polska či Protektorátu Čechy a Morava, aby se tam mohli bezpečně ukrývat do konce války. Hledal tedy vězně, který by se s ním pustil do zdánlivě šíleného dobrodružství - opustit Birkenau v uniformách SS. Oslovení vězni se báli, že jde o provokaci. Na návrh přistoupil až právě Vítězslav Lederer. Pak přišel den "D".
Ve středu 5. dubna 1944 před osmou hodinou večer dává Pestek Ledererovi smluvený signál. Ten z úkrytu vytahuje připravenou uniformu, pistoli, kolo a další věci. Převlečený na kole vyjíždí směrem k první vnitřní bráně. Prošli stráží bez problémů. Ještě před nimi byly brány dvě. U první prošlo vše hladce, jelikož se Pestek se strážným znal. U poslední brány vypadala zpočátku situace složitěji. Nakonec se však ukázalo, že i zde zrovna sloužil voják, který Pesteka znal a když sdělil heslo, bránu jim otevřel.
Oba uprchlíci se tak dostali až do Prahy. Lederer nyní považoval za svůj úkol informovat světovou veřejnost, ale i Židy dosud pobývající v terezínském ghettu o tom, co se v Birkenau děje. Pestek trval na svém plánu osvobodit Renée a její matku. V té době byla již v Birkenau prozrazena Pestekova účast na útěku Vítězslava Lederera.
Pestek byl v Birkenau dopaden a 8. října 1944 po několika týdnech mučení popraven.
