Občas je na mne poukazováno, že mé články jsou příliš tzv. "politicky korektní", řečeno jasnou řečí, že jsou prostě slušné a psány slušně. I tentokrát budu psát slušně, ale můj názor na věc jistě řadu z vás překvapí, některé možná rozžhaví do ruda.
Nechci být programově v opozici s obecně a většinově platným názorem a přiznávám, že v tomto případě se hlavnímu proudu úvah zřejmě dost vymykám. Jak až moc, to ukáže diskuse.
V posledních dnech se tu řeší legalizace či nelegalizace drog, tvrdých či měkkých. Vláďa Kroupa se jal tnout bez skurpulí, jak ho v Afghánu naučili a nechybí ani dovysvětlující a osvětlující článek, jak je u něho již téměř tradicí. Lze předpokládat, že snad dovysvětlí i to, co dovysvětlujícím článkem ještě nedovysvětlil.
Ale k věci. Vycházejme z toho, že drogy existují tak dlouho, co lidstvo samo. Stejně jako prostituce a řada dalších neduhů, kterými se nelze příliš před mimozemskými civilizacemi chlubit. Na drogy i prostituci se v průběhu staletí vyzkoušelo kde co. Nezabralo nic.
Problematiku zneužívání drog a i prostituci je nutné chápat především jako selhání společnosti, nikoliv konkrétních jedinců. Dovolil bych si můj názor citovat z již téměř tři roky starého textu: "Neexistuje člověk, který by byl vůči nástrahám drogové závislosti imunní. Ovšem prostředí, ve kterém vyrůstá a žije by mělo naznačovat, který směr je správný a který nikoliv. A toto prostředí tvoří především rodina. Mezi rizikové faktory patří nefunkční rodina, nedostatečná rodičovská péče, nezajištěný pocit bezpečí, nezájem o potřeby dítěte, konflikty manželů, nedostatek času na výchovu, lhostejnost k výchově, Svou roli hraje i opačný extrém, kdy je rodičovská péče nadměrná, kdy je jeden z rodičů hyperprotektivní."
Drogy tu tedy byly, jsou a s největší pravděpodobností i budou. Nelze tento problém vyřešit, nelze tento mor lidské civilizaci vyhubit. Musíme počítat s tím, že v některých obdobích budou problémem větším, a to bohužel pokud žijeme v režimu, který je svobodný, naopak menším se mohou jevit v režimech totalitního charakteru a v uzavřených státních systémech. Vztah občanů k drogám a jejich potřebu po nich sáhnout můžeme ovlivnit jen odstraněním společenských problémů, které nutí občany po droze natahovat ruce a též kvalifikovanou edukací zejména mezi dětmi a mladými lidmi. Stále však je řeč jen a pouze o zmírňování vlivu tohoto fenoménu na společnost.
Drogu nelze získat jinak, než protizákonným, zločinným chováním. Jsou zakázané. Profitují na nich mafie, které tímto způsobem financují další své nezákonné činnosti. Pěstování, nabídka a prodej drog jsou jedním z nejlukrativnějších byznysů vůbec. Na obchod s drogami se nabaluje další organizovaný zločin. Jeho součástí se stává i samotný spotřebitel, který často aby měl prostředky na drogu pro svou potřebu se uchyluje k trestné činnosti.
Společnost, která vytvořila podmínky pro organizovaný zločin, tak sklizí jeho ovoce do posledního jadérka. A to včetně řešení situace drogově závislých, jejich kriminality, jejich léčby a ohrožení nefetující společnosti zdravotními důsledky chování osob užívajících to svinstvo. Shrnuto jde o to, že někdo profituje a někdo zcela jiný důsledky nese.
Pokud tedy zůstaneme u teze, že zde drogy byly, jsou a budou, není sebemenšího důvodu, aby jedna strana problému výrazně profitovala a jiná výrazně ztrácela. Proč by tou profitující stranou nemohl být stát, který v konečném důsledky vše řeší.
Nechme tedy veškeré drogy prodávat v lékárnách. Prodávejme je za takovou cenu, které mafie nebudou schopni konkurovat, přikládejme k prodávané droze informační materiály, včetně naturalistického popisu všeho, co se může v souvislosti s užíváním takových látek stát. Prodávejme je komukoliv, kdo dovršil 18 let věku. Kromě toho, že tak získáme přehled, kdo je tímto morem postižen a budeme moci je tak lépe kontaktovat pro léčbu a řešení problému, získáme též dostatek finančních prostředků na léčbu drogově závislých a též na preventivní vzdělávání těch, kteří ještě neví, co vše jim v případě podlehnutí této vábničce hrozí. Slyším některé z vás, slyším argument, že není možné, aby se stát ocitnul v roli dealera. A proč by nemohl, když nakonec je v roli terapeuta?
Závěrem považuji za nutné zásadně odsoudit požívání omamných látek. A dovolil bych si citovat slova jednoho psychiatra, který při jedné přednášce pro děti volně řekl toto: " Každá kultura má své drogy. K naší kultuře patří alkohol. Většina z nás s ním tak nějak umí zacházet. Ale také všichni víme, co alkohol udělal s indiánskými kmeny. Když už je třeba nějaké drogy, držme se té naší. Když už...."
A teď do mne!!!:-)))
