V pojetí některých je slovo "uprchlík" synonymem pro teroristu, nemakačenka, šiřitele chorob, znásilňovatele demokracie a spoustu dalšího nepěkného. Nepochybně mezi uprchlíky jsou i tací, kteří chtějí spíše jen lepší bydlo, než jim nabízí jejich rodná zem. Byli jsme v minulosti jiní?
Nebyli jsme jiní. Nemálo našich emigrantů v minulosti opouštěla svou zem ze cela jiných důvodů, než že by byli pronásledováni pro své politické postoje. Já vím, snadno se to zapomíná. Jakým přínosem tito naši emigranti byli pro společnosti, do kterých se ryze z ekonomických důvodů infiltrovali, to těžko odhadovat. Asi to bude hodně individální, stejně jako je individální současná situace s uprchlíky u nás.
Město ve kterém žiji přijalo téměř přesně před rokem rodinu uprchlíků z Barmy. Jistě není třeba se příliš rozepisovat jaké poměry v Barmě vládnou. Při útěku z barmského "ráje" ovšem rodina přišla o tři své děti, které se při nešťasné události utopily. Do České republiky tak dorazili jen rodiče s malým ročním miminkem.
V našem městě se jich ujala evangelická komunita. Jedním z důvodů útěku totiž bylo to, že rodina je křesťanská. Komunita věřících pomáhala rodině v počátcích orientovat se v byrokratických záležitostech, které se týkaly jejich pobytu ve městě. Město jim přidělilo sociální byt, pomohlo s jeho základním vybavením, s jeho dovybavením pomohli i soukromí dárci a občané města.
Otec rodiny se v podstatě okamžitě zapojil do pracovního života. Nejprve pracoval v rámci veřejně prospěšných prací, nyní pracuje u technických služeb. Již několik dnů po příjezdu jsem ho potkával v ulicích jak uklízí sníh. Také jsem potkával desítky českých, na poměry brblajících nezaměstnaných.
Matka rodiny se věnuje svému dítěti. Před časem mne oslovila manželka faráře, zda by mohla ona paní navštěvovat mateřské centrum, které organizace, kde pracuji provozuje. Paní z Barmy zřetelně chybí kontakt s obyvateli města. Při péči o dítě takřka nepřijde do styku s ostatními, kdy bariérou je samozřejmě ta jazyková. Od návštěv v našem mateřském centru si manželka faráře slibovala pro paní z Barmy neformální navázání kontaktů a hlavně získání základních komunikačních dovedností v našem jazyce. Po zkušenosti trvající několik týdnů lze říci, že předpoklady manželky faráře se naplní.
Otec rodiny však díky tomu, že celou dobu chodí do práce umí česky již poměrně slušně. Před týdnem jsem si s ním povídal, když organizace, kde pracuji na náměstí spoluorganizovala jednu akci. Dá se s ním velmi slušně domluvit a chutná mu i domácí slivovice. V současnosti se připravuje na zkoušky, které potřebuje k tomu, aby i zde mohl vykonávat řemeslo, kterému se vyučil v rodné zemi. Pak mu již nic nebude bránit být instalatérem i u nás. Milou zprávou je, že rodina nyní očekává přírůstek. Zda půjde o chlapce či holčicku mi usměvavý nastávající otec nesdělil.
Bude tedy otcem dvou dětí, pracovníkem technických služeb, vyučeným instalatérem, připravujícím se na zkoušky opravňující k výkonu řemesla v ČR. No není to víc, než otec tří dětí, blogger?
