Jedna věc je učit, druhá naučit

Překvapuje mě rozdíl mezi dětmi, které chodí na kroužek a tam a pracují víceméně bez problémů, učím flétny, mám z nich radost. Při běžné výuce spotřebuju hodně procent času kázněním dětí, které se prostě učit nechtějí. Aby se dítě naučilo, musí k tomu mít nejlépe vnitřní motivaci. Škoda, pokud škola tohle v dětech ubíjí. Aby děti škola bavila, musely by se zřejmě učit v malých skupinkách po třeba 6-ti dětech, být ve skupině s dětmi s podobnými zájmy, učitel by měl umět probudit v dětech zájem a využít jejich přirozené zvídavosti. Tak bych si představovala ideální školu. Ve 30. letech u nás byla vlna pokusných českých škol, kde bylo mnoho zajímavých nápadů, jak učit. Třeba škola "na míru- daltonský plán - s možností zaměřit se na to, co dětem jde na 2. stupni, nebo školy zaměřené na výtvarničení a účelně zařazující práci do výuky.." Ty pak smetla kolektivní výuka, která počítá s dítětem jako průměrem a nebere moc v potaz jeho individualitu. Chápu, že mnoho dětí takovou školu nenávidí.

A jejda, to jsem si naběhla

Tou jednou oznamovací větou jsem  neměla na mysli kritizovat učitele mého syna. Byla to jen slova bezradnosti a tak trochu postěžování si nad stávající situací. Máte pravdu, že Aspíci jsou zvláštní a odlišní. Jsou to introverti se složitou osobností. Ale nesouhlasím s arogancí, nadřazeností a necitlivostí. Naopak - můj syn vnímá svou odlišnost jako problém a trápí ho, když je považován za ,,magora", jak ho nazývají vrstevníci. Skutečně oplývá velmi vysokou inteligencí, ale také nadměrnou úzkostlivostí. Tohle všechno ale mohou pochopit jenom lidé, kteří s těmito dětmi žijí. Syn prvním stupněm ZŠ proplul naprosto bravurně, problémy začaly až na gymnáziu. Dlouho trvalo, než jsem pro něj ,,vydupala" individuální studium. Ředitel školy tvrdil, že je velmi náročné a syn ho nezvládne. Ale zatím se drží on i profesoři. Ta věta byla jen povzdechnutím nad nelehkým životem dětí, rodičů i učitelů.

Re: A jejda, to jsem si naběhla

omlouvam se, pokud muj clanek s odkazem na vasi diskusni prispevek vnimate kriticky. Myslim, ze to ze clanku snad neplynem, pokud ano, tak se omlouvam. Jen jsem mel potrebu se ke slovum polozenym na stul vyjadrit. Preji vam i vasemu synovi vse dobre

Výborný článek

a máte pravdu, ta přirovnání super. Dětem se musí věnovat a ne každý učitel je schopen náročnějšího vedení žáků.

Re: Výborný článek

diky a to predevsim za dlouhodobou ctenarskou naklonnost

Dnes jste mě příjemně překvapil.

Karma.

Protekce NE! Kompetence

    Asi je špatný přístup, když někdo tvrdí, že děti s nějakou ,,vadou" by měli být zvýhodňovány. Ale, dislektici, dis.... atd. opravdu jsou (například já)

    Proto si myslím, že učitel má být hlavně ten psycholog obvzlášť na 1. stupni. Proto naprosto nechápu, jak je možné, že se na pedagogických fakultách budoucí učitelky prvního stupně učí matiku a fyziku.. ještě těžší než na gymplu a přitom se v reálu žáci 1. stupně nedsostanou dál než někde ke zlomkům, procentům?? Tam by to mělo být právě o psychologii a všech jejich aplikacích, sociologii, retorice. A pro učitelství 2. stupně tak půl na půl.

    Výtku že učitel nemůže umět vše naprosto chápu, ale zrovna umění zvladat různé děti je zaklad, který bych vyžadoval. A to ne zvýhodňováním, ale právě přístupem, který ten človek-dítě potřebuje. A opravdu, až je nějaká vada, porucha tak daleko, že by to brzdilo, ohrožovalo... ostatní děti, pak má být nějaké specializované pracoviště, jenže ty v zásadě neexistují.

Máte pravdu.

Učitel má učit. Matematik matematiku, Češtinář  Český jazyk, atd. atd. Učitelé na ZŠ nejsou ani psychologové, ani psychiatři, ani specialisté na různá mentální postižení dětí. Z toho důvodu mi přijde jako naprosto nesmyslné chtít po nich, aby, když mají naučit 20 i více průměrných dětí dané učivo, zvládali ještě několik dětí s různými mentálními nebo psychickými poruchami.  Od toho máme specialisty a odborníky, kteří danou problematiku vystudovali a vědí, jakým způsobem k takovým dětem přistupovat, jak je vůbec "zvládnout". Kromě toho, takové nezvladatelné dítě se v hodinách chová tak, že není vůbec možné vést výuku, učitel vynakládá veškerý čas na to, aby ho uklidnil (někdy dokonce, aby neubližovalo ostatním dětem), místo toho, aby mohl naučit látku ty děti, které se ji naučit chtějí. Nejsem učitelka, ale mám mezi učiteli dost známých, a k tomu tři děti, které ZŠ navštěvovaly.

Stoupají nám nároky na učitele i lékaře

,na druhé straně 90% populace je línější než ten nejlínější Sicilián a odvádí práci na

úrovni kompletního apraktika.Karma.

Moc se mi líbí, jak dnešní doba umí vše zdůvodnit,

neboť když jsem chodil do základky sám 50 - 60-tá léta, tak jsem byli jen: Hloupí, nevychovaní, drzí a líní. Inflace psychologů dokázala vše pojmenovat a zdůvodnit "vědecky", takže každé dítě je vlastně nějak postižené a musí se na něj brát ohled. Kam tohle až bude pokračovat?

Re: Moc se mi líbí, jak dnešní doba umí vše zdůvodnit,

Každé ne. Ještě pořád jsou i děti tzv. "normální", které se dokonce i chtějí učit. Ty jsou na tom ovšem nejhůř. Nikoho nezajímají, nikdo na ně nebere žádné ohledy. To, že se chtějí naučit danou látku nikoho nezajímá, protože se všichni musí věnovat těm retardovaným. Když je takový nevychovaný spratek zmlátí, tak on za to přece nemůže, protože je chudák psychicky nevyrovnaný. Když řve na učitelku a oslovuje ji: ty k.ávo, ty pi.o, tak je to samozřejmě její vina, že s ním, chudákem, neumí pracovat. Nějaký trest (jak bývalo vždycky zvykem), nebo nedejbože, že by se bránila, to si vůbec nemůže dovolit. Když rozmlátí v kabinetě pomůcky, tak je to projev jeho osobnosti.

tenhle problém navozuje otázku

Účinnosti celého školství.Učitel má ve třídě kolem 20 žáků, těm látku přednese (to samé co už stejně mají v učebnici), pak to s nimi společně procvičí, a pak to spíše namátkově odzkouší,Aktivní a domácí příprava samotných žáků je nutná, a ta hlavně rozhoduje o výsledku. Není v silách učitele aby neustále sledoval každého jednotlivého žáka, a osobně se mu věnoval. Že to dokáže pro jednoho dva skutečné dyslektiky ve třídě, je na hranici jeho psychických možnosti. Představa, že by se měl věnovat osobně navíc každému kdo "pohrdá společností, neuznává autority, chová se arogantně" (i když má papír že to je syndromem), je asi neúnosná.

Nicméně,osobní přístup funguje třeba v autoškolách. Instruktor sedí vedle adepta, sleduje jeho jízdu, ihned koriguje jeho chyby, opakuje s ním ještě nezvládnuté činnosti , navrhuje mu další jízdy na procvičení. Je to dražší?Určitě.A taky si to každý platí ze svého..že by byl rozdíl hlavně v tom?