To jsou mi ale pořádky…

Prohlásil sedmdesátiletý bělovlasý pán před hůl hodinou ve výtahu lázeňského sanatoria. Konkrétně měl na mysli problém fotbalových vandalů. Uvědomil jsem si v tu chvíli, jak to mají lidé, kteří celý svůj aktivní život prožili v komunistické totalitě těžké.

Celý život je někdo masivně propagandisticky přesvědčoval o tom, že je třeba vést třídní boj, že komunismus je to jediné správné a spravedlivé zřízení. Od dětství do dospělosti slýchávali budovatelská hesla, projevy soudruhů. Desítky let, den co den. Někteří tuto propagandu brali jako fakt a nijak zvlášť nadšeně pracovali pro režim, jiní se mu stavěli čelem. Většina se ovšem snažila normálně žít, žít pro svou rodinu.

Dnes jsme svědky, kdy často slýcháme kritiku na adresu seniorů. I zde na tomto blogu. Nevědí prý co by chtěli, stěžují si na malé penze, na poplatky u lékařů a v lékárnách, chovají se neurvale v prostředcích hromadné dopravy. Hrubými výrazy se dožadují uvolnění místa. A navíc všichni volí prý buď ČSSD nebo rovnou KSČM.

Nejvíce se tato kritika ozývá z úst těch nejmladších. Jeden kolega na svém blogu nedávno dokonce považoval za normální reagovat na nerudnou důchodkyni stejnou zbraní. Tedy též hrubostí. Míním, že v tomto případě nemůže ani náhodou platit ono pověstné pořekadlo o hrubém pytli a hrubé záplatě. A tím spíše, že se jednalo o ženu. Tito mladí, kteří využívají všech výhod demokracie a rozmáchají se křídly do výšin úspěchu ani netuší, co si senioři prožili, co vše z toho, co nám dnes připadne naprosto běžné jim bylo upřeno. Na celý jejich život.

Senioři si zaslouží naši úctu a shovívavost. Dnešní pořádky jsou jim často velmi nepochopitelné. Naprosto nekorespondují s tím, co jim bylo celý život vtloukáno do hlav. V dnešní společnosti se těžko orientují. Moderní trendy ve všech oblastech jsou jim naprosto cizí. Velmi těžko nesou ztrátu jistot, které jim sice velmi diskutabilně, ale přesto minulý režim poskytoval. Již jen samotná skutečnost, že mohou svobodně nakládat se svým hlasem v případě voleb je pro ně často velmi problematická záležitost. Nechávají se velmi snadno ovlivňovat, a to nejen sliby politických stran. Nejsou ostřílení a často podléhají nejrůznějším podvodníkům. Stále velmi uctívají autority. Vzpomenu svého otce, který v diskusi se mnou o letecké vášni pana Zaorálka se ho jal velmi bránit. Vždyť je to přece vysoko postavený politik, proč by on nemohl? Ano tehdy papaláši mohli všechno a nikdo se moc nepodivoval.

Je zapotřebí si uvědomit, že současní senioři nám často vlastníma rukama postavili domy ve kterých dnes bydlíme, že nám pomohli v začátcích, kdy jsme budovali své vlastní rodiny, že se starají o naše vnoučata, když se chceme bavit, že nikdy na svá vnoučátka nezapomenou velmi obstojným obnosem v peněžence, když mají narozeniny, svátek či se rozdává vysvědčení.

Hlavně je třeba nezapomenout, že to jsou naší tátové, mámy, babičky a dědové, kteří pro náš vždy měli vlídné slovo. Mějme ho pro ně nyní i my. I když nám někdy případně, že zbytečně prudí. My budeme prudit také, a říkat, co že je to za pořádky.