Řešení situace Romů nás prostě bude stát peníze

To je třeba si uvědomit. Pokud ho řešit nebudeme, bude nás to stát peníze též. Ovšem i takto vydané peníze by měly být srovnány do položek na straně „ má dáti“ a „ dal“.

Je třeba přiznat, že za situaci v romské komunitě mohou oni sami, ale i stát. Původní Romové, kteří žili na území dnešní České republiky před druhou světovou válkou nebyli velkým problémem. Řada z nich se začlenila do společnosti a získala významné postavení, řada z nich provozovala tradiční romská řemesla. Ano, tu a tam někomu zmizela slepice, což ovšem ve srovnání s dnešní kriminalitou příslušníků tohoto etnika je s odstupem času spíše záležitost k pousmání.  

Nacisté české a moravské Romy takřka vyvraždili. Přežilo jich zhruba půl tisíce. Po nástupu komunistů k moci došlo k hromadnému přestěhovávání slovenských Romů do Čech. Komunisté potřebovali nekvalifikovanou pracovní sílu pro osídlování pohraničí do vznikajících zemědělských družstev a státních statků. Též žádaná byla nekvalifikovaná síla pro těžký průmysl a doly. Je třeba zdůraznit, že tito lidé sem nepřišli dobrovolně. Pamětníci o dobrovolnosti jistých kroků směrem k občanům v době komunismu vědí své.

Za komunismu byla povinnost pracovat. V občanských průkazech se kontrolovalo razítko zaměstnavatele. Existoval trestný čin příživnictví. Troufám si tvrdit, že v té době nebyl s Romy zásadní problém, alespoň si nevzpomínám, že by se něco zásadního řešilo. Pokud ano, rozhodně problémy s tímto etnikem se ani vzdáleně nepřibližovaly problémům, které musíme řešit dnes. Totalitní systémy tyto věci umí řešit, myslím tím nejen otázky související s Romy, ale i drogami, nežádanými kulturními vlivy, neonacistická hnutí atd…

Příchod demokracie zastihl Romy nepřipravené. Težký a těžební průmysl, stejně jako zemědělství jsou v úpadku. Nekvalifikovaná pracovní síla přestala být žádaná a jelikož byli Romové soustředěni do lokalit, kde jiné uplatnění pro občana s nízkou nebo žádnou kvalifikací takřka nebylo, byli zpravidla první, kteří se objevovali na úřadech práce.

K tomu již nebyla povinnost pracovat, práci najít bylo pro takto nekvalifikované dělníky skutečně těžké najít, tak uvízla velká část Romů v sítích úřadů práce a sociálních úřadů. Začali si pomalu zvykat na relativně pohodlný život. Do práce se již nemusí, těžko se hledá a když už by nějaká byla, mzda není zásadně vyšší než příjmy od sociálních úřadů. Romové se dostávají na samé sociální dno, stávají se nejchudšími z nás a s tím samozřejmě souvisí obrovský nárůst kriminality.

Státní úřady a neziskové organizace se snaží situaci řešit. Úspěšnost je pramalá, peníze jsou využívány velmi neefektivně. Vzniká spousta projektů, které mají přispět k řešení složité situace, ale málokoho zajímá skutečný a dlouhodobý efekt jejich práce. Přesto se romské projekty financují dále. Averze majoritních občanů začíná stoupat, objevují se první rasistické bojůvky, konflikty a i oběti na životech.

Žádné z dosavadních řešení žádný hmatatelný přínos nezaznamenalo. Spousta peněz, pokud přímo neproletěla komínem, proletěla alespoň neutěsněnými okny. Romské projekty a romské organizace žijící z grantů pomáhají co mohou, ale řeší pouze aktuální stav, nikoliv příčiny a budoucnost.

Jsme na křižovatce, kde vidím pouze dvě možnosti. Pokud romské občany naprosto odřízneme od sociální sítě a nepodpoříme žádné romské projekty nastane velký problém. Již tak velká chudoba a kriminalita nabude nebývalých rozměrů. Škody způsobené kriminalitou, řešením trestných činů policejními a soudními složkami, pobytem ve vězení atd.., budou astronomické a oblastí, kde je pro slušného člověka díky romské kriminalitě nedýchatelno, a kterých i teď je dost, bude přibývat.

Druhou možností je financování motivace Romů, která by měla směřovat k tomu, že oni sami by pochopili, že život na sociálních dávkách se prostě nevyplatí, že daleko efektivnější je pracovat a že pokud nebudou chtít pracovat, výrazně to pocítí na své životní úrovni a přístupu státu k řešení jejich situace. Není důvod nepodporovat rekvalifikace, vzdělání, třeba i stěhování romských rodin do oblastí, kde se mohou uplatnit.

Ovšem účetnictví, stejně jako celý život má dvě strany. Není velkým problémem DÁT, ale nesmí chybět zápis také na druhé straně. A ten je třeba důrazně požadovat, jinak totiž žádné firmě nesedí bilance.