Socialisté jednají o programu. Televizní štáby a píšící žurnalisté jsou v pohotovosti. Co nového jednání přinese?
Náhodou jsem ráno vyslechl projev předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Hezky se to poslouchalo. Sobotka brojil proti politice jako živnosti, volal po transparentnosti všeho a všech. Kdyby jeho lkaní sledoval Marťan v okamžiku příletu na tuto zemi, možná by mu i zatleskal. Toto přesně chce přece národ slyšet. Problém je v tom, že ten Marťan by nevěděl, kdo je ten pán, který se takto ostře vymezuje proti netransparentnosti a mafianským praktikám v politice, neznal by nikoho z posluchačů, kteří uznale jeho slovům pokyvovali a nevěděl by, že všichni tam sedící mají tuny másla na hlavách.
Naštěstí český volič není Marťan. Naštěstí český volič nezapomíná. Český volič si pamatuje, kolik "transparetních" operací zůstalo po těchto aktuálních hlasatelích transparentnosti. Český volič si pamatuje, kolik peněz prolétal další následující řečník Zaorálek. Nebyl sám, to je třeba objektivně říct, ale v tomto případě je to jedno. Lidé a strany, kteří se vyslovují pro transparetní a nemafiánskou politiku musejí být sami respektování pro dlouhodobé dodržování toho, co požadují. Jinak jen obyčejně plácají a dělají si z voliče dobrý den.
A do toho zpráva, že Miloslav Vlček, proslulý svým transparetním pytlíkem, ve kterém protizákonně vracel půjčku, Miloslav Vlček, který sám příznal, že lhal, když tvrdil, že nezná svého exporadce, tak ten stejný Miloslav Vlček má kandidovat za stranu, která dnes jedná o ideích a programu, do Senátu.
Máme se smát nebo fakt už jít do ulic?
