Potřebujeme zvlášť instituconální práva žen?

My je vlastně už máme. Neznám žádný zákon, který by ženám upíral něco, čemu se mužům dostává plnými doušky. Naopak existují normy, které naprosto nepokrytě diskriminují muže. Stačí skutečnost, že ještě před několika lety neměli muži nárok na vdovecký důchod, když vdovský důchod pro ženy byl v praxi zaveden již několik desítek let. Stejně tak je to s odchodem do starobní penze. Dřívější odchod do penze se u žen zdůvodňuje tím, a dokonce je dle toho odstupňován, kolik vychovaly dětí. Cožpak muži děti nevychovávají?

Ženské bojůvky, často velmi militantní, operují s některými údaji, kdy jsou dle nich ženy znevýhodňovány. Nutno říct, že jde o stále se opakující mýty.

Mýtus první – ženy mají menší plat. Ano statistika v tom hovoří jasně. Ženy skutečně mají menší plat. Otázkou zůstává čím to je? Pracuji dvacet pět let a nikdy jsem nezaznamenal, že by některý zaměstnanec měl rozdílný plat od jiného jen proto, že je muž či žena. Ani já sám ve své současné funkci toto nerozlišuji. Pracovní síla muže a ženy má stejnou hodnotu. Pokud ženy mají v průměru nižší plat než muži, bude to spíše tím, že muži častěji zastávají vyšší pozice v hierarchii firem a společností. Proč tedy na těchto funkcích je jen málo žen? Ne proto, že by byly méně schopné, ani proto, že by byly diskriminovány. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ženy tolik neprahnou po tom být řídícími pracovnicemi, nejsou ze své podstaty tolik dravé. Nedovedu si představit, že by majitel restaurace dal menší plat číšnici jen proto, že je žena. Každý zaměstnavatel si váží svých zaměstnanců a oceňuje je dle něčeho zcela jiného, že je jeho pohlaví.

Mýtus druhý – ženy jsou diskriminovány již při přijímání do zaměstnání. Důvodem této diskriminace je prý často počet jejich dětí a obava zaměstnavatele z častých absencí této pracovnice právě z důvodu péče o děti. Ano, velmi těžko bych přijímal pracovnici, která má pět dětí, což v místě kde bydlím není nic zas až tak vyjímečného. Ono totiž pět děti po dvou týdnech nemoci a pracovnice k tomu je slušná řádka dní, kdy tato paní nebude pracovat. Ovšem pracovní úkoly nikdo nezastaví, Zkuste si představit, jak finanční úřad podnikateli omluví pozdě podané daňové přiznání proto, že jeho dítě mělo průjem. Zaměstnavatel tedy neřeší skutečnost, kdo má kolik dětí, ale řeší to jaké absence může od uchazeče očekávat. Dámám, které se nad tímto pohoršují doporučuji otevřít si cukrárnu, zaměstnat paní, které dítě bude nemocné co měsíc, ona sama co dva měsíce. Zajisté bude tato paní velkocukrářka jásat a s radostí hledat jiného zaměstnance, či se za pult postaví sama. Takže ani tento mýtus neplatí, zaměstnavatel má právo si vybrat takového zaměstnance, který vyhovuje jeho potřebám, podmínkám provozu ve firmě.

Mýtus třetí – ženy mají doma jakousi druhou směnu. Řekněme si to narovinu. Doby, kdy naše maminky šly z práce, cestou nesly dvě plné tašky nákupu, doma současně zapnuly plotnu a vířivou pračku, odbíhaly od pračky k plotně a k máchání a věšení prádla, mezitím dohlížely na nás, zda píšeme úkoly, jsou dávno pryč. Dnes se ženy netahají s nákupem, mají auta. Pračky jsou automatické, plotnu takřka nepotřebují, moc nevaří a děti jsou bez dozoru na chatu. Bohužel toto je skutečnost. Zkuste se zeptat dnešních mladých dam, jaký je jejich vztah k těmto pracem. Ano může je zastávat i muž a pokud jde o rozumné partnerství, také je zastává. A pokud jde o nerozumné partnerství, za to přece nemůže údajná nerovnoprávnost žen. K tomu mám krásný příklad ze života. Jedna má bývalá kolegyně jakoukoliv práci, která jen trošku zaváněla požadovaným fyzickým výkonem odmítala s tím, že jde o práci „mužskou“, tedy že ji nebude vykonávat. Jaké překvapení bylo, když mi její soused ličil, jak u nich doma vypadá dle jejího členění ta „ženská“ práce. Manžel na balkoně věšel prádlo, ona žena sledovala nějaký seriál a na manžela hlasitě povykovala, že prádlo se věší tak a ne jinak.

Ve výčtu mýtů bychom mohli pokračovat. Myslím, že to co jsem uvedl je dostačující k tomu, aby se dámy, které chtějí bojovat za svá práva začaly zabývat něčím prospěšnějším. Třeba svými dětmi.