Ovšem jak kdo a jak kdy. To vyplynulo z diskuse k mému
včerejšímu článku, kde jsem si dovolil poukázat na to, že něco není v pořádku,
když kandidát na senátora lže.
Článek najdete zde http://sula.blog.idnes.cz/c/54012/Kandidat-ODS-do-Senatu-lze-jako-kdyz-tiskne.html . Nejzásadnějším momentem celého článku je skutečnost, že starosta Žďáru nad Sázavou Jaromír Brychta lhal, když na přímou otázku neodpověděl pravdivě. Šlo o nehodu, kterou způsobil a od které ujel. Z diskuse však vyplynulo, že modrásci se domnívají, že za určitých okolností se lhát smí.
Především je dle nich podstatné, jakou škodu Brychta způsobil. Pokud malou, proč by nelhal, v tom případě se asi lhát smí. Pokud šlo o škodu malou může senátor oprávněně vše zapřít. Podivná logika, zřejmě nová „modrá“ logika. Takovou logiku já nemám, dle mé logiky by se nemělo lhát nikdy, zvláště pokud chci vstoupit do vysoké politiky.
Další podstatnou věcí je dle diskutérů osoba druhého zúčastněného na nehodě, tedy poškozené strany. Jestliže je tato osoba nějak i když třeba pracovněprávně spojena s konkurenční stranou, opět asi je možné lhát. Dle logiky „modrých spravedlivých“. Z této logiky jasně plyne, že když se stane, že Rath „naboří“ auto řidiče pana Bendla, nemusí mluvit pravdu, může lhát, že se nic nestalo. Ovšem toto „modré“ pojetí se mi notně příčí.
Příznivci a voliči modrého ptáka tak zřejmě nechtěně odhalili svou morálku, kdy pravdu či lež relativizují a dávají do souvislosti s dalšími faktory, které s tím vůbec nesouvisí. Dle logiky těchto je možné tolerovat eventuelní Paroubkovu lež , když v návalu nezřízeného vzteku jednu natáhne třeba „chlapovi s gulama“ a pak to popře. Argument je jasný, Mirkovi se nic moc nestalo a byl to modrásek.
Děkuji za vznesení nových pohledů a začnu se tím řídit.-))
