Pavel Wonka byl pro ODS zřejmě málo akční

Příští měsíc uplyne dvacet let od smrti hrdiny protikomunistického odboje Pavla Wonky. Soudkyně, která má na jeho smrti podíl soudí dodnes. Dozorci, kteří ho ubili nebyli postaveni před soud. Dozorce z věznice v Minkovicích sedí v parlamentu s Mirkem Topolánkem. S tím Topolánkem, který ocenil odboj bratří Mašínů. V roce 2003 ODS spolu s KSČM vyškrtla ze seznamu navrhovaných na státní vyznamenání Pavla Wonku. Snad ne jen proto, že nestřílel, nezanechával po sobě mrtvé, na základě jeho činu nebyli další lidé popraveni a vězněni. Nebo snad se míra hrdinství měří počtem vystřílených kulek na jiné?

„ Patřím k našemu lidu, trpím s ním a žádám tedy nejen za sebe: učiňte slovo opět slovem, zákon opět zákonem, právo opět právem, svobodu opět svobodou“ – slova Pavla Wonky na úvod.

Pavel Wonka se narodil v roce 1953. Vystudoval průmyslovku a po maturitě se celkem třikrát pokoušel o přijetí na právnickou fakultu. Marně. Jelikož byl velmi inteligentní, začal se právnicky vzdělávat sám. Jako laický právník se věnuje zastupování spoluobčanů, pomáhá obhájcům s obhajobami, poskytuje rady spoluvězňům a obhajuje před soudy sám sebe. Tato činnost – advokáta chudých – se režimu ani trochu nezamlouvala. Wonka byl šikanován psychiatrickými vyšetřeními, nikdo ho nechtěl zaměstnat, a to dokonce ani jako kopáče. Manželka se s ním nakonec rozvádí. S tím souvisí Wonkova první zkušenost se soudním řízením proti němu. Je obviněn z porušení domovní svobody, kterého se měl dopustit „vniknutím“ do vlastního bytu, kdy proti němu svědčila jak bývalá manželka, tak i bývalá tchýně. Wonka je odsouzen k nápravnému opatření – srážkám z platu a podmíněnému trestu odnětí svobody. Díky znalosti komunistického práva se Wonkovi podařilo to, co nikomu jinému. Úspěšnou právní argumentací dosáhl zrušení tohoto rozsudku v roce 1986.

V roce 1984 je obviněn z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Celý proces byl vykonstruovaný, kdy podnik, kde mělo k rozkrádání dojít, nebyl schopen prokázat, že se mu věci, které měl Wonka ukrást, skutečně ztratily. Přesto byl odsouzen na 14 měsíců nepodmíněně a trest si odpykal v v Plzni na Borech.

Po propuštění si Pavel Wonka dále prohlubuje své právnické znalosti. V roce 1986 se rozhoduje kandidovat jako nezávislý kandidát do Federálního shromáždění ČSSR. Ve svém volebním programu hodnotí tehdejší stav jako období nepřiznané společenské krize a rozkladu, konstatuje také alarmující úpadek právního systému. Ústřední volební komise jej však jako samostatného kandidáta odmítá zaregistrovat. Přicházejí další perzekuce. V den voleb je bezpečnost v pohotovosti, pátrá se po Wonkovi. V jeho bytě je provedena domovní prohlídka a zabavena spousta písemností. Pavel Wonka a jeho bratr jsou vzati do vazby, aniž jim byl sdělen důvod zadržení. Ve vazbě jsou bratři oběťmi šikany ze strany dozorců. Po roce vazby jsou oba bratři přivezeni k soudnímu přelíčení. Pochopitelně Pavel Wonka nemohl být odsouzen za to, že chtěl sám kandidovat ve volbách. Byl souzen za pobuřování a další smyšlená a vykonstruovaná obvinění k žaláři v trvání 21 měsíců a následujícímu tříletému ochrannému dohledu.

Trest si Pavel Wonka odpykává ve věznici v Minkovicích, kde je okamžitě po příjezdu zbit a není mu poskytnuto ošetření, přesto, že vše svědčí o tom, že při bití utrpěl otřes mozku. Na protest proti tomu odmítá Wonka v káznici pracovat. Následuje další série kázeňských trestů a šikanování. Během dvou měsíců zde ztratil 21 kilogramů na váze. Pod tlakem české i zahraniční veřejnosti je převezen do vězeňské nemocnice v Praze Pankráci. Po měsíčním léčení je poslán opět na Bory, kde opět odmítá pracovat. Další jeho cesta, kterou mu režim určil, vedla do blázince v Bohnicích, odkud byl propuštěn v tak zuboženém stavu, že nemohl ani chodit.

Po těchto zkušenostech žádá o povolení vystěhovat se do Německa. V rámci kroků k tomu nutných byl předvolán na okresní vojenskou zprávu, kde byl surově zbit a zatčen. Jeho rodina není o zatčení a uvěznění vůbec informována. Příčinou zatčení mělo být Wonkovo odmítnutí uloženého ochranného dohledu. Wonka ovšem nemohl tento dohled plnit už jen kvůli svému zdravotního stavu a též ho odmítal, vzhledem k tomu, že i rozsudek považoval za protiprávní. 20. dubna 1988 byl odsouzen k pěti měsícům vězení, před soud byl přivezen na kolečkové židli. Byl označen za simulanta. Wonka se odvolává a čeká na verdikt krajského soudu. 26. dubna 1988 umírá. Úředně byla příčinou smrti plicní embolie.

11. ledna 1990 píše rodině Pavla bývalý spoluvězeň Vladimír Král: Pro pozůstalé, bez úmyslu jitřit rány, k objasnění pravdy a potrestání viníků. Někdy v březnu 1988 mě předvádějící, přezdívka „Kulturista“, vyzval, abych pomohl v chůzi muži, který se držel zábradlí. Zavěsil se do mě a na otázku odpověděl: „Jmenuji se Pavel Wonka a jsem politickej, policajti mě zmlátili.“ Vyhrnul tepláky v oblasti ledvin, celá oblast byla plna krvavých podlitin. Jméno Wonka jsem znal, proto jsem se o jeho další osud zajímal … Poslední noc si pamatuji přesně, neb připomínala horor. Sám jsem byl několikrát zmlácen do bezvědomí, tak znám všechny zvukové efekty. Bylo jasně slyšet, že exekutoři bijí do bezvládného těla … Omlouvám se za jitření citů…

22. dubna 1990 vypovídá spoluvězeň Pavla Wonky Dušan Prokůpek: Dosvědčím, že Pavel Wonka byl mučen a ubit k smrti. Nebyla to embolie, ale vražda. Byl jsem svědkem jak byl Pavel mučen a bit: Vyvedli ho z cely, vysvlekli do naha a pověsili na mříže. Pět příslušníků SNV do něho řezalo tak dlouho, až už on nemohl ani křičet. I ženy o poschodí výše bouchaly do dveří cel a volaly: „Vy dobytkové, nebijte ho…“ Pavel nemohl chodit a měl v těle i červy. O tom musel vědět i lékař, chodil na prohlídky, ale byl vždy brán jako zdravý, i když ho den před smrtí nesli na ošetřovnu…

12. dubna 1995, dříve vězeňský, dnes soukromý lékař MUDr. Radim Pek, interview na TV NOVA: „Pokud se týče Wonkova úmrtí, nejsem si vůbec vědom, že by to byla chyba lékařská. Byla to věc náhody. Bylo nás pět lékařů kteří jsme Pavla Wonku vyšetřovali … nikdo z vězeňské služby nám lékařům nic o zdravotních potížích pana Wonky neřekl a proto hlavní vina odpovědnosti leží na soudkyni Horváthové …“

To byl Pavel Wonka, hrdina beze zbraně, hrdina který ODS a KSČM nestál za vyznamenání. Tehdy ze 46 přítomných poslanců ODS hlasovalo pro vyznamenání osm z nich. Třiceti z nich se zdrželo, pět poslanců bylo proti. Byli to Libor Ježek, Aleš Rozehnal, Jan Klas, Miroslava Němcová a Alena Páralová.