Zajímavé otázky vznáší ve své práci prof. PhDr. Jaroslav Malina DrCs.. Ta nese název Člověk - “rasy” a rasové mýty. Profesor Malina je vedoucím Katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mimo jiné se zamýšlí nad argumenty “vědeckých rasistů” o nižší inteligenci “podřadných” ras”.
Inteleligence je do velké míry ovlivněna vlohami, uvažuje se o polygenním typu dědičnosti. Obecně se míní, že u inteligence odpovídá za její stav až z 80 procent dědičnost. Jiní soudí, že se jedná o pouhých procent padesát. Ve zbytku profiluje inteligenci výchova. Tohoto faktu se snaží využít někteří latentní i otevření rasisté, když tvrdí, že pokud je inteligence děděna do takové míry, je jasné, že geny pro inteligenci budou vystupovat v různých populacích v rozdílné míře, obdobně jako u jiných znaků děděných z více genů, a budou podléhat stejným výběrovým tlakům, tedy jinak řečeno, jedny populace budou inteligentnější a jiné naopak méně.
Jak profesor Malina uvádí, toto tvrzení není v kolizi se zásadami zdravého rozumu ani se nepříčí zásadám populační genetiky. Vidí však jeden zásadní protiargument a to sice, že u člověka se vyskytuje několik dědičně podmíněných znaků, které jako by během evoluce byly vůči vývoji imunní a zůstávají prostě evolučně neutrální. Jsou to znaky typické pro člověka - dvounohá chůze, malý chrup uspořádaný v parabole, spojení palce s ukazováčkem a rovněž též inteligence.
Komunikace pomocí symbolů, záměrná výroba nástrojů, to jsou rysy, které vytvářejí lidský způsob života a ten se prosadil všude, kde člověk žil. Jen tak si můžeme vysvětlit, že lidé osídlili téměř všechny ekologické pásy, tropy počínaje a věčně ledovou zemí konče. Byla to právě jejich psychická obratnost, představivost, kreativita, pamět a uvědomění si své existence, která dovolila člověku přežít všude tam, kde se rozhodl žít. Dosud nebylo nijak doloženo, že lidská psychika je závislá na vývojových tlacích. Tedy tvrzení o “vyšších” a “nižších” rasách je třeba brát jako čirou spekulaci, která svou podstatou odpovídá senzačním zprávám bulvárních medií.
Profesor Malina se ve své práci odkazuje na rozsáhlý průzkum, který proběhl ve Spojených státech amerických v oblasti IQ. Ten naznačil, že hodnoty inteligence se u černošské populace pohybují o patnáct bodů níže než u bílých Američanů. Tento fakt samozřejmě téměř okamžitě uchopili jako svou bojovou zástavu rasisté, aby zdůraznili, že v psychice člověka existují rasové rozdíly. Mělo by se dodat, že tito “vědečtí rasisté” mají v centru svých zájmů výlučně inteligencí amerických černochů. Nezmiňují však již Američany asijského původu. Zřejmě proto, že právě oni převyšují bílé Američany v průměrných hodnotách IQ a též v průměrných hodnotách mozkové kapacity.
Rozdíl patnácti bodů v inteligenci mezi černými a bílými Američany lze vysvětlit geneticky, ale též i jinak. Testy na zjištění inteligence měří nejen vlastnosti vrozené, ale též získané. V důsledku toho je nepochybné, že IQ je závislé na společenských a kulturních podmínkách, ve kterých byl testovaný jedinec vychováván.
Je obecně známo, že černošské děti se vzdělávaly ve školách, které neměly tak dobré pedagogy, tak dobré vybavení jako školy, které majoritně využívali pro vzdělávání svých dětí rodiče bílých dětí. Černé děti žily v odlišném prostředí než děti bílé. Méně jídla, nižší úroveň bydlení, vzdělání, jiné životní hodnoty. To vše je charakteristické pro život v ghetech pro černochy. Existuje i jazyková bariéra, kdy jazyk černých obyvatel Severní ameriky se radikálně odlišuje od běžné angličtiny.
Pokud vše shrneme, lze dojít k postoji, že černé děti jsou při pokusech s IQ testy znevyhodňovány. Nabízí se pak teze, kterou profesor Malina odvážně vnáší do diskuse. Jak je to s onou deklarovanou duševní méněcenností černých Američanů, když přesto, že výchozí podmínky jsou takové, jak již bylo popsáno a výsledek je pro ně horší o pouhých patnáct bodů?
Nejsou nakonec černí Američané od přírody inteligentnější, když musí překonat tolik nevýhod a liší se od favorizovaných bílých v inteligenci jen o patnáct bodů?
