Krize evropského sociálního státu

Úspěchy evropského sociálního státu jsou pozoruhodné. Američané mohou jen snít o tak krátkém pracovním týdnu nebo o pěti týdnech placené dovolené za rok. Sílí však kritika. Sociální stát stále více zneužívají parazité a v jistých ohledech vymoženosti sociálního státu svádějí k parazitování

Evropská laskavost je obdivuhodná. Vyžaduje ovšem silnou ekonomiku. Evropané žijí v iluzích. Myslí si, že život přes všechny problémy půjde nějak dál. Národní státy a Evropská unie jsou všemocné. Každý pokus o reformu je vnímán jako hrozba. Málokdo si však uvědomuje, že jestli se situace nezmění, bude brzy průměrný občan USA dvakrát bohatší, než průměrný Francouz či Němec. Výkonnost ekonomik přestává korespondovat se sociální laskavostí.

Současní ekonomové vidí moderní sociální stát tak, že přerozděluje příjmy z práce mladých vysloužilým starým a příjmy bohatých chudým. Sociální stát zaručuje minimální standard včetně minimálního příjmu, poskytuje sociální ochranu v případě nejistoty a poskytuje služby na nejlepší možné úrovni. Často tomu tak bývá však pouze teoreticky, v praxi mívají služby nízkou úroveň a musejí se přidělovat dle dostupnosti zdrojů.

Sociální stát může být krásný a pohodlný, pokud ovšem existuje zásadní ekonomický růst. Pokud růst ochabuje nastává problém. Ideologická opozice těžko obstojí prosazováním protisociálního státu. Sociální stát začíná být stále nákladnější a je zřejmé proč. Lékařských služeb přibylo a jsou dražší. Nezaměstnanost je stále relativně vysoká, lidem bez práce se vyplácejí vyšší podpory. Lidé žijí déle, vydává se více na důchody. Počet studentů vzrostl v Evropě od druhé světové války na několikanásobek, školy a univerzity stojí více peněz.

Levicové politické síly problémy bagatelizují. Chovají se v duchu „po nás potopa“. Opačné politické spektrum raději rovnou mlčí. Prodávají nám klidnou hladinu za naše hlasy při volbách, reformám dávají prostor jen velmi okrajově, takže koza je malinko okousaná a vlk stále hladový.

Na sociální stát si Evropa v současné době již jen hraje. Mele z posledního. O to bolestnější může být skok do reálných podmínek.