Kněz František Lízna byl a je hrdinou. A bratři Mašínové?

Dovolím si vám nabídnout příběh velmi nenápadného člověka. Zkuste jeho životní osudy, jeho činnost v minulosti i současnosti porovnat s činy bratrů Mašínů. Lízna i Mašínové bojovali. Každý po svém, každý dle svého svědomí.

František Lízna se narodil v roce 1941. Jeho tatínek, neústupný křesťanský demokrat, byl brzy po uchopení moci komunisty uvězněn. Jeho druhou zkušeností s vězením byla návštěva dívky, které otec byl zrovna zatýkán. Nechtěl se jako sedlák připojit ke vznikajícímu zemědělskému družstvu. Františka to natolik rozezlilo, že strhl rudou vlajku z národního výboru. Důsledkem bylo sedm měsíců v Jáchymově. Po vězení nastoupil povinnou vojenskou službu k PTP, kde se po té, co odmítl na prvomájové manifestaci nést vlajku Sovětského svazu, stal pasákem dobytka. Podruhé byl vězněn za pokus o přechod hranic. Nestřílel, neměl čím, ani střílet nechtěl.

V roce 1968 se stává jezuitou. Byl poslán do Anglie, odkud měl jít na misie do Rhodesie. Skončil však v Rakousku a požádal o návrat do Československa. Vystudoval teologickou fakultu, ovšem nedostal státní souhlas k výkonu kněžského povoláni. V roce 1977 patří mezi první signatáře Charty 77, za což se ocitá ve vězení potřetí.

V době svého vězení, jak sám říká, poznává romskou mentalitu, V roce 1992 přijal romskou nárdonost jako protest k pohledu společnosti na tuto menšinu. Po roce 1989 působí jako farář. Místem jeho působiště je též věznice Mírov, kde si vyžádal pro sebe i celu, aby mohl být k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Bohužel to nešlo, tak působí jako farář v nedalekých Vyšehorkách. Specializuje se též na pastoraci Romů a bezdomovců.

V roce 2001 propůjčil prezident Václav Havel Františku Líznovi Řád TGM za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Roku 2003 mu byla udělena cena Františka Kriegla (získal ji spolu s dalším vězeňským kaplanem Tomášem Vlasákem). V současné době se František Lízna věnuje případu zavraždění kněze Františka Coufala a zároveň se připravuje na smrt. Lékaři mu diagnostikovali neoperovatelný zhoubný nádor.

Měl jsem tu čest se s panem Líznou třikrát setkat a každé setkání s ním je pro mne nezapomenutelné. Tento pán nikdy nic nedělal pro sebe, vše co činil mělo podstatně hlubší smysl. Vše činil pro ostatní. Važme si těchto bojovníků, važme si těchto tichých hrdinů, važme si těchto lidí.