Když úřední šiml, tak už pořádný osel....

Začínají prázdniny a s nimi spousta dětských táborů. Většina z nich je naprosto neziskových a jejich existence závisí na dobrovolné a neplacené práci nadšenců. Proč tedy jim jejich úsilí trošku neomlátit o čumáky... Každou bohulibou činnost je přece třeba po zásluze potrestat.

Dětské tábory již dávno nejsou těmi pionýrskými a odborářskými propagandistickými výkrmnami. Na něco takového by dnes již nikdo nejel. Přesto si tradiční dětské organizace jako Junák a Pionýr drží velmi dobrý standard svých letních aktivit.

Stále žádanější jsou ovšem tábory specializované. Děti dnes mají spousty zájmů a pokud nejsou stále vedeny k lásce k přírodě, táboření a nepohodlí, junácké a pionýrské tábory je zřejmě neosloví. Takže nejrůznější občanská sdružení, volnočasové organizace otvírají brány svých specializovaných táborů. Nabídka je skutečně pestrá.

Můžete své děti vyslat na tábory počítačové, jazykové, airsoftové, taneční, tábory inspirované různými gameskami, military tábory, tábory s výukou jízdy na koních. Dokonce, pokud vám doma kvílí zkreslená kytara v rukou vaší ratolesti, není problém klučinu či holku poslat na tábor rockový. Pamatováno je i na úplně nejmenší, třeba s táborem tzv. " na zkoušku".

Ceny i těch specializovaných táborů začínají někde mezi dvěma a třemi tisícovkami za týden, z čehož plyne, že žádný extra "vývar" pro organizátory to prostě být nemůže. Jak jsem psal výše, je vše spíše o nadšení a chuti dětem něco předat, než o podnikání, jak ho známe třeba z různých cestovních agentur a kanceláří.

Postrachem všech organizárů táborů jsou hygienici. Respektive jejich vyhlášky, které se ovšem zdaleka netýkají jen záležitostí souvisejících s přípravou a podáváním stravy. Hygienici se zřejmě hodlají postupně zaobírat i mravnostní problematikou. Tak třeba již několik let je vyhláškou zakázáno nocování dětí různého pohlaví pod jednou střechou stanu, chatky či pokoje. Pokud tedy chcete vyslat na tábor svou jedenáctiletou dceru a také jejího brášku, který právě dokončil první třídu, a myslíte, že by děti mohly být v jednom stanu, tak zapomeňte.  Že jsou na sebe děti zvyklé, že sestřička bráškovi může hodně pomáíhat, to nikoho nezajímá. Vyhláška je vyhlaška.

Stejně tak ohromující je nařízení, kde se hygienici pro změnu pustili do bezpečnostní problematiky. Pokud je spaní dětí zajištěno na patrových postelích, tak v její hořejší části může nocovat jen dítě starší deseti let. Argument, že tak dítě doma běžně spí i když je mladší u organizátora táboru neobstojí. Ten si prostě nechce vzít na odpovědnost nesplnění něčeho, čím ho svazuje vyhláška.

Aby toho nebylo málo, tak se chystá vyhláška nová. Aby vše jaksi lépe šlapalo a bylo vše jasnější. Ta třeba říká, že každé dítě musí mít pro sebe prostor alespoň půl třetího metru čtveřečního. Klasické stany s podsadou mají ovšem rozměr dva metry na dva metry už téměř sto let. Tedy nevyhovují.

Pokud vyhláška bude skutečně platit, znamená to, že v příští táborové sezóně zmizí z nabídek stanové tábory. Nebudou vyhovovat jejím požadavkům a stany, které by vyhovovaly se prostě nevyrábějí.

Zdvojnásobit se má počet souciálních zařízení odděleně pro děvčata a chlapce v zděných rekreačních objektech, které jsou využívány pro letní dětskou rekreaci. Nemalé stavební náklady na naplnění tohoto ustanovení a nakonec problémy s prostorovými možnostmi, kdy majítelé těchto středisek budou muset vybudovat sociální zázemí na úkor ubytovací kapacity, to opět nikdo neřeší.

Když k těmto problémům, které nová vyhláška přinese, pokud projde,  připočtu vlastní zkušenost s kolaudací budovy za účelem realizace dětské rekreace, nezbývá než si dopřát studený obklad a doufat ve vítězství zdravého rozumu.