Když bylo po všem

Bláhový ten, kdo by si myslel, že po hrůzách, které Židé prožili v nacistických koncentračních táborech skončí pronásledování tohoto vyvoleného národa.

Úvodem chci zdůraznit a popřít mýtus, který civilizaci vsugeroval křesťanský antijudaismus a několik set let trvající antisemitismus. Dle těchto je „vyvolenost“ typickou židovskou nafoukaností, projevem židovské nadřazenosti a pocit Židů, že jsou něco víc, něco lepšího. Vyvolenost je však spíše těžké břemeno, závazek, který byl Židům uložen. Židovská micva, která obsahuje 613 zákazů a příkazů Židům jejich život rozhodně neulehčuje.

Židovská legenda vypráví, že Bůh kdysi nabídl Toru všem národům, národ který ji přijme se měl stát vyvoleným. Jen Židé ji přijali. Všem se zdály Boží požadavky nelidsky náročné, nepraktické a nesplnitelné.

V průběhu nacistického holocaustu bylo zavražděno téměř šest milionů Židů. Židovstvo východní Evropy bylo v podstatě zničeno. Akt genocidy byl dokonán. Židé naivně čekali, že pobouřené lidstvo pochopí závažnost tohoto zločinu a že národy se zasadí o to, aby antisemitismus skončil. Bohužel jen naivně čekali.

Vůči ohromeným Židům, kteří přežili vznikala spíše averze než lítost. Dokonce i generál Patton hovořil o Židech v repatriačních táborech jako o „ podřadném lidském druhu, který postrádá jakoukoliv kultivovanost“. K tomu ještě dodal, že „žádný normální člověk by nemohl klesnout na takovou úroveň degradace, které tito lidé dosáhli za poslední čtyři roky“.

Ještě aktivnější formy nepřátelství vůči ubohým troskám vycházejícím z koncentračních táborů projevovali v zemích, ze kterých byli do táborů deportováni. Toto se týkalo zejména Polska. Židovský řadový voják, který pocházel z Chicaga a který pomáhal posílat zachráněné do Polska vyprávěl, jak před ním muži klekali na kolena a žádali ať je radši zabije, že jestliže se mají vrátit do Polska, jsou stejně vyřízeni.

A to se v řadě případů potvrdilo. V srpnu 1945 vypukly antisemitské bouře v Krakově a rozšířily se do Sosnowiec a Lublinu. Jsou popisovány útoky na synagogy, střelba na Židy a jejich bití. Britský velvyslanec ve Varšavě referoval své vládě, že v Polsku jsou v nebezpečí všechny osoby židovského vzezření.

Jako memento k zamyšlení na tímto článkem již jen nabídnu skutečnost, že v prvních sedmi měsících od konce války došlo v Polsku k 350 antisemitským vraždám.